Renée Faure

Renée Faure, narozená 4. listopadu 1918 v Paříži, Francie, zemřela 2. května 2005 v Clamart, Hauts-de-Seine, byla významná francouzská divadelní a filmová herečka. Jako dcera Reného Faura, ředitele nemocnice Lariboisière v Paříži, se Renée Faure, celým jménem Reneé Paule Nanine Faure, dostala k herectví díky studiu pod vedením Reného Simona a André Brunota. Počátky kariéry a Comédie-Française Její profesionální kariéra začala v roce 1937, kdy se stala členkou prestižního divadelního souboru Comédie-Française jako tzv. "pensionnaire" (člen na zkoušku). V roce 1942 byla jmenována plnoprávnou členkou (sociétaire) tohoto významného divadelního uskupení, kde setrvala až do roku 1964. Od roku 1965 pak nesla titul "sociétaire honoraire". Na divadelních prknech excelovala především v repertoáru her Marivaux a Musseta, kde mohla naplno uplatnit svůj herecký talent. Filmový debut a první úspěchy Na filmovém plátně debutovala Renée Faure v roce 1941 ve snímku L'Assassinat du père Noël (Who Killed Santa Claus?), prvním filmu produkovaném společností Continental Films. V tomto díle ztvárnila dceru postavy, kterou hrál Harry Baur. Její filmová kariéra se rychle rozvíjela a brzy přešla od andělských rolí k postavám vášnivých a komplexnějších žen. Spolupráce s Robertem Bressonem Zásadním momentem v její kariéře byla hlavní role v celovečerním debutu režiséra Roberta Bressona Angels of Sin (Les anges du péché) z roku 1943. V tomto spirituálně intenzivním filmu ztvárnila Anne-Marie, mladou ženu z buržoazní rodiny, která vstupuje jako novicka do dominikánského kláštera, kde se snaží pomáhat propuštěným vězeňkyním. Její výkon v tomto filmu, natočeném během německé okupace Francie, byl kritiky vysoce ceněn, přestože někteří později poukazovali na přehnanost jejího hereckého projevu v kontrastu s pozdějším minimalistickým stylem, který Bresson prosazoval. Vrchol filmové kariéry V následujících letech si Renée Faure vybudovala solidní filmografii, kde vynikla v několika významných snímcích. Mezi její nejdůležitější filmy patří François Villon (1945), Torrents (1947) a The Charterhouse of Parma (La Chartreuse de Parme, 1948), kde ztvárnila roli Clélie Conti, dcery guvernéra věznice. Tento film režíroval Christian-Jaque, za kterého byla v té době provdána. Její výkon v roli Clélie, charakterizované ušlechtilostí duše a náboženskou oddaností, byl považován za dojemný a přesvědčivý. Pozdější kariéra V 50. letech se objevila v dalších významných filmech jako Bel Ami (1955) a Koenigsmark (1953). Následující desetiletí se Renée Faure věnovala především televizi a divadlu. Širší veřejnosti se stala známou díky úspěšným televizním seriálům jako Les Gens de Mogador nebo Maigret. Na filmové plátno se vracela spíše sporadicky, ale když už, tak v pozoruhodných rolích. Pozdní filmové role V roce 1976 se objevila ve filmu The Judge and the Assassin (Le Juge et l'Assassin) režiséra Bertranda Taverniera, kde ztvárnila roli paní Rousseau po boku Philippa Noireta a Michela Galabru. Tento historický film, odehrávající se na konci 19. století, získal dvě ceny César. V roce 1988 ji režisér Claude Miller obsadil do role matriarchy ve filmu The Little Thief (La Petite Voleuse), kde hrála proti mladé Charlotte Gainsbourg. Závěr kariéry V 90. letech Renée Faure zpomalila svou hereckou aktivitu, přesto se objevila ve filmech À la vitesse d'un cheval au galop (1992) a L'inconnu dans la maison (Stranger in the House, 1992), který byl remakem filmu režírovaného Henrim Decoinem v roce 1941, tedy v roce jejího filmového debutu. Tím se symbolicky uzavřel kruh její bohaté filmové kariéry. Renée Faure byla dvakrát vdaná - nejprve za francouzského herce Renauda Maryho, s nímž měla dítě, a později za režiséra Christiana-Jaqua, který režíroval její filmový debut. Zemřela ve věku 86 let, zanechávajíc za sebou odkaz elegantní herečky s výrazným hlasem a půvabným vystupováním, která se zapsala do dějin francouzské kinematografie.