Glenda Farrell

Glenda Farrell, narozená 30. června 1904 v Enid v Oklahomě, byla americká herečka, jejíž kariéra zahrnovala film, televizi a divadlo. Pocházela z rodiny s irskými a německými kořeny - její otec Charles Farrell byl obchodník s koňmi a psy, zatímco matka Wilhelmina "Minnie" byla hnací silou za její hereckou kariérou. Počátky kariéry Farrell začala svou hereckou dráhu již v sedmi letech, kdy ztvárnila roli Little Evy v divadelní hře Uncle Tom's Cabin. Po přestěhování rodiny do San Diega v Kalifornii se jako teenagerka připojila k divadelní společnosti Virginia Brissac Stock Company. Postupně se propracovala až na Broadway, kde zaznamenala výrazný úspěch ve hře Life Begins. Tento úspěch upoutal pozornost hollywoodských talentových skautů a v roce 1930 podepsala smlouvu se společností First National Pictures, která se později sloučila s Warner Bros. Hvězda gangsterských filmů Farrell se rychle etablovala jako archetyp drzé, ostré blondýny v hollywoodských filmech 30. let. Její první významnou filmovou rolí byla Olga Stassoff v klasickém gangsterském snímku Little Caesar (1931) po boku Edwarda G. Robinsona. Následoval další významný film I Am a Fugitive from a Chain Gang (1932), kde hrála vypočítavou Marii, manželku hlavního hrdiny ztvárněného Paulem Munim. Tyto role ji zařadily mezi charakteristické herečky své doby, specializující se na postavy tvrdých, cynických žen. Torchy Blane a vrchol kariéry V roce 1937 získala Farrell svou vlastní filmovou sérii, když byla obsazena do role Torchy Blane, rychle mluvící a důvtipné novinářky. První film série Smart Blonde (1937) se stal překvapivým hitem a Farrell pokračovala v této roli v celkem sedmi filmech mezi lety 1937 a 1939. Postava Torchy Blane byla natolik populární, že se později stala inspirací pro komiksovou postavu Lois Lane ze série Superman. Farrell byla známá svou schopností mluvit neuvěřitelnou rychlostí - údajně dokázala pronést 400 slov za 40 sekund. Spolupráce s Joan Blondell Farrell byla blízkou přítelkyní herečky Joan Blondell, se kterou se objevila v celkem devíti filmech. V první polovině 30. let byly obsazovány jako komediální duo v sérii pěti filmů pro Warner Bros.: Havana Widows (1933), Kansas City Princess (1934), Traveling Saleslady (1935), We're in the Money (1935) a Miss Pacific Fleet (1935). Společně se také objevily v oceňovaných muzikálech Gold Diggers of 1935 a Gold Diggers of 1937. Další filmová kariéra Během svých prvních pěti let u Warner Bros. se Farrell objevila ve více než 30 filmech, často pracovala na třech projektech současně. Mezi její další významné filmy patří Mystery of the Wax Museum (1933), Lady for a Day (1933) režiséra Franka Capry, Girl Missing (1933), Hi, Nellie! (1934) a Little Big Shot (1935). V roce 1939 opustila Warner Bros. po vypršení smlouvy a pokračovala v hraní pro studia Universal a Columbia. Pozdější kariéra a televize V 50. letech Farrell přešla k zralejším charakterním rolím a střídala filmovou práci s divadelními představeními na Broadwayi. Objevila se v oceňovaném filmu The Talk of the Town (1942), ve westernu Apache War Smoke (1952) a v adaptaci broadwayské hry Middle of the Night (1959) s Fredricem Marchem a Kim Novak. V roce 1964 si zahrála ve dvou komediích po boku svého syna Tommyho Farrella: Kissin' Cousins a The Disorderly Orderly. Svůj televizní debut učinila v roce 1949 v antologické sérii The Chevrolet Tele-Theatre. Během 50. a 60. let se objevila ve více než 40 televizních seriálech, včetně Kraft Theatre, Studio One in Hollywood, The United States Steel Hour, Bonanza a Bewitched. V roce 1963 získala cenu Emmy za vynikající výkon ve vedlejší roli v lékařském dramatickém seriálu Ben Casey. Osobní život a odkaz Farrell byla dvakrát vdaná - nejprve za Thomase Richardse (1921-1930), s nímž měla syna Tommyho Farrella, který se také stal hercem, a poté za Dr. Henryho Rosse (1941-1971). Její poslední prací byla broadwayská hra Forty Carats, během jejíhož představení v roce 1969 onemocněla. Glenda Farrell zemřela 1. května 1971 na rakovinu plic ve věku 66 let. Jako manželka bývalého armádního plukovníka byla pohřbena na hřbitově Vojenské akademie West Point, čímž se stala jedinou herečkou pohřbenou na tomto místě. Za svůj přínos filmovému průmyslu získala Farrell 8. února 1960 hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Její odkaz žije dále nejen v jejích filmech, ale také v přírodní rezervaci Glenda Farrell-Henry Ross Preserve, kterou její manžel založil po její smrti.