Gero Erhardt

Gero Erhardt (17. února 1943, Berlín, Německo – 23. září 2021, Jersbek, Šlesvicko-Holštýnsko, Německo) byl německý režisér, kameraman, scenárista a producent. Narodil se jako syn slavného německého komika a herce Heinze Erhardta a Italky Gildy Zanetti. Měl tři sestry: Grit, Verenu a Maritu. Počátky kariéry Svou filmovou dráhu zahájil v 60. letech jako asistent kamery. V letech 1966 a 1967 pracoval jako kameraman na komedii Das gewisse Etwas der Frauen, kde účinkoval i jeho otec Heinz Erhardt společně s Nadjou Tiller, Rominou Power a Zarah Leander. Následně se podílel na kriminálním filmu Wenn es Nacht wird auf der Reeperbahn. V roce 1969 se mu narodil syn Marek Erhardt, který se později také stal hercem. Kariéra kameramana V 70. letech se Gero Erhardt etabloval jako uznávaný kameraman pro různé televizní seriály a filmy. Mezi jeho významné projekty patřila práce na seriálu Der Fall von nebenan (1970-1975) a televizním filmu Tadellöser & Wolff podle stejnojmenného románu Waltera Kempowského. V letech 1971 a 1977 pracoval jako kameraman pro epizody populární kriminální série Tatort, konkrétně na díle Das Mädchen am Klavier. V roce 1973 měl svůj jediný herecký výstup ve filmu Der Ziegelbrenner podle románu Horsta Bosetzkyho. V letech 1978-1979 spolupracoval Gero Erhardt se svým otcem Heinzem Erhardtem na televizní adaptaci jeho komické opery Noch 'ne Oper, která vznikla již ve 30. letech. Tato televizní verze byla odvysílána v roce 1979, v roce smrti Heinze Erhardta. Na projektu se podílelo mnoho známých osobností jako Paul Kuhn, Hans-Joachim Kulenkampff, Rudolf Schock, Ilse Werner a Helga Feddersen. Gero Erhardt zde působil jako kameraman, a jelikož jeho otec po mrtvici nemohl mluvit, byl jeho hlas do pořadu přimíchán z dřívějších rozhlasových nahrávek. Přechod k režii Až do roku 1984 Erhardt pokračoval v práci kameramana, mimo jiné na ZDF televizním filmu Luftwaffenhelfer (1979), epizodě seriálu Derrick s názvem Der Kanal (1981) a šesti epizodách seriálu Das Traumschiff (1983/1984). Jeho režijní debut přišel s komedií Eine etwas sonderbare Dame, v níž hrála Lilli Palmer. Od té doby se věnoval výhradně režii a spolupracoval se svou manželkou Juttou Erhardt, která pracovala jako asistentka režie. Úspěšné televizní projekty Gero Erhardt se proslavil především jako režisér několika úspěšných televizních seriálů pro německou stanici ZDF. Režíroval tři populární vánoční seriály: Nesthäkchen (1983), Patrik Pacard (1984) a Oliver Maass (1985). Patrik Pacard byl dobrodružný seriál podle románu Justuse Pfaue. Vypráví příběh patnáctiletého Patrika Pacarda (Hendrik Martz), který tráví s rodiči Peterem (Peter Bongartz) a Karin (Gila von Weiterhausen) dovolenou v norském fjordu. Jeho otec pracuje na nedaleké ropné plošině se svým kolegou Harrym (Andreas Mannkopff). Patrik se seznámí s profesorem Olafem Gunströmem (Wolfgang Kieling), který právě hostí svou přítelkyni Giovannu Castelli (Agnes Dünneisen). Gunström vyvinul formuli pro postup, který může měnit genetickou výbavu rostlin a umožnit tak pěstování potravin i na neúrodné půdě ve vysokých nadmořských výškách nebo v poušti. Díky tomu by mohl být na Zemi ukončen hlad. Oliver Maass byl mysteriózní seriál z roku 1985 podle románu Justuse Pfaue s podtitulem "Das Spiel mit der Zaubergeige" (Hra s kouzelnou houslí). Patnáctiletý Oliver Maass (Josef Gröbmayr) dostane od tajemného hraběte Estebana (Hans Clarin) kouzelné housle, které kdysi patřily Paganinimu. Když Oliver hraje určitou "nekonečnou melodii", může s jejich pomocí vidět jeden den do budoucnosti. Oliver používá tuto schopnost, aby konal dobro, jak se domnívá. Od smrti matky žije Oliver u své babičky Louise (Jane Tilden), výstřední staré dámy, která se svým přítelem, pohřebníkem Eickelbergem (Karl Lieffen), pořádá ve svém zchátralém domě seance pro zábavu. Oliverova starší sestra Julia (Anja Schüte) se proto již odstěhovala. Vrchol kariéry Největší úspěch zaznamenal Erhardt s režií populárního seriálu Das Erbe der Guldenburgs (Dědictví Guldenburgů), který byl vysílán v letech 1987-1990. Tento 40dílný německý seriál napsal Michael Baier a režírovali jej Gero Erhardt a Jürgen Goslar. Příběh začíná smrtí bohatého Martina hraběte von Guldenburg (Karl Heinz Vosgerau), který své rodině zanechá impérium skládající se ze zámku s hřebčínem ve Šlesvicku-Holštýnsku, pozemků a tradiční pivovaru Guldenburg. Seriál se stal jedním z nejúspěšnějších německých televizních projektů své doby. V letech 1987-1991 režíroval také dětský seriál Hals über Kopf (Hlavou dolů), který se odehrával v západním Berlíně. Epizody se většinou týkaly zmizení dítěte, které je pak za chaotických a zábavných okolností znovu nalezeno. Titulní píseň "Oh Schreck, Oh Schreck, das Kind ist weg" (Ó hrůzo, ó hrůzo, dítě je pryč) nazpívala Isabel Varell. Pozdější kariéra a odkaz V 90. letech a na počátku nového tisíciletí pokračoval Erhardt v režírování televizních filmů a seriálů, včetně kriminálních příběhů jako Ein Mord kommt selten allein (2000) a Zu viele Verdächtige (1997). Jeho práce se vyznačovala profesionálním přístupem a schopností vyprávět poutavé příběhy, které oslovovaly široké publikum. Gero Erhardt žil se svou manželkou Juttou v Hamburku. Zemřel 23. září 2021 ve věku 78 let. Jeho ostatky byly rozptýleny při pohřbu do moře. Zanechal po sobě významný odkaz v německé televizní tvorbě, zejména v oblasti rodinných seriálů a adaptací literárních děl. Jeho syn Marek Erhardt pokračuje v rodinné tradici jako úspěšný herec.