Karl Ehmann

Karl Ehmann (13. srpna 1882, Vídeň, Rakousko-Uhersko – 1. listopadu 1967, Vídeň, Rakousko) byl rakouský divadelní a filmový herec, jehož kariéra zahrnovala jak éru němého filmu, tak i zvukového filmu. Počátky kariéry Ehmann se původně vyučil čalouníkem a sedlářem, ale brzy se začal zajímat o herectví. Studoval v soukromé mistrovské třídě u slavného rakouského divadelního herce Karla Arnaua. V roce 1902, ve svých 20 letech, debutoval na jevišti městského divadla v Olomouci (tehdy součást Moravy). V následujících pěti letech vystupoval v produkcích v Meranu, Linci a Štýrském Hradci. V roce 1908 začal své třicetileté působení v Německém lidovém divadle (Deutsche Volkstheater) ve Vídni, kde se etabloval jako všestranný charakterní herec. Filmová kariéra v éře němého filmu Ačkoli se Ehmann v počátcích své kariéry soustředil především na divadlo, v roce 1912 se objevil v malé roli v rakouském filmu Der Unbekannte (Neznámý). V roce 1917 se začal opět věnovat filmovému herectví a během pozdních 10. a počátku 20. let 20. století zažil úspěšné období hlavních a významných rolí v němých filmech. Mezi jeho nejvýznamnější němé filmy patří Der Doppelselbstmord (1918), Die Ahnfrau (1919), Der tanzende Tod (1920), Der tote Hochzeitsgast (1921) a Hoffmanns Erzählungen (1923). V roce 1926 režíroval a hrál ve filmu Durch Nacht und Eis. Kromě toho režíroval i další dva filmy – Junggesellenwirtschaft (1920) a Faustrecht (1922) – a napsal scénáře k filmům Junggesellenwirtschaft a Verschneit (1920). Přechod ke zvukovému filmu V polovině 20. let si Ehmann dal pauzu od filmového průmyslu a soustředil se na svou divadelní kariéru. Na počátku 30. let se vrátil k natáčení filmů, ale s příchodem zvuku se velikost jeho rolí zmenšila a hrál převážně malé nebo vedlejší role. V roce 1933 se objevil ve filmu Mein Liebster ist ein Jägersmann, kde ztvárnil postavu císaře Františka Josefa I. Během své 50leté filmové kariéry se objevil ve více než 100 filmech, převážně rakouských, ale později i německých. Poválečná kariéra Po druhé světové válce následovala opět intenzivní fáze filmových angažmá. Technická revoluce ve filmovém průmyslu s vývojem zvuku neovlivnila jeho kariéru negativně. V 50. letech se objevil v řadě populárních filmů, včetně Der Förster vom Silberwald (1954), kde hrál roli dvorního rady Leonharda, a v politické satiře 1. April 2000 (1952), kde ztvárnil roli kabinetního ředitele. Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří Die Trapp-Familie (1956), kde hrál sluhu, Kronprinz Rudolfs letzte Liebe (1956) v roli sluhy Loscheka a Hoch klingt der Radetzkymarsch (1958), kde ztvárnil archivního ředitele Haiducka. Závěr kariéry a odkaz Ke konci své kariéry se Ehmann objevil také v několika televizních filmech pro německou a rakouskou televizi. Jeho poslední filmové role zahrnují snímky jako Hochzeitsnacht im Paradies (1962) a Radetzkymarsch (1965), kde hrál postavu jménem Jacques. Karl Ehmann zemřel 1. listopadu 1967 ve věku 85 let ve svém rodném městě Vídni. Je pohřben na Centrálním hřbitově (Zentralfriedhof) ve Vídni. Za svou dlouhou a plodnou kariéru se zapsal do historie rakouské kinematografie jako všestranný herec, který dokázal ztvárnit širokou škálu postav od sluhů až po císaře.