Blandine Ebinger

Blandine Ebinger, narozená 4. listopadu 1899 v Berlíně jako Blandine Loeser, byla německá herečka, kabaretní umělkyně a šansoniérka. Pocházela z umělecké rodiny – její otec Gustav Loeser byl pianista a matka Margarete Wezel herečka. Dětství a počátky kariéry Blandine Ebinger zahájila svou divadelní kariéru již v osmi letech v Leipziger Schauspielhaus, kde pravidelně vystupovala v dětských rolích. Po soukromém hereckém vzdělání získala v letech 1914 až 1918 angažmá v Královském divadle v Berlíně. V roce 1917, ve svých sedmnácti letech, debutovala v němém filmu Der zehnte Pavillon der Zitadelle. Již jako teenagerka začala vystupovat v berlínských kabaretech jako Café Größenwahn a Cabaret Schall und Rauch. Kabaretní hvězda 20. let Rok 1919 znamenal pro Ebinger zásadní zlom, když se seznámila s hudebním skladatelem Friedrichem Hollaenderem, za kterého se téhož roku provdala. Hollaender pro ni složil mnoho písní, včetně slavného cyklu Lieder eines armen Mädchens (Písně chudé dívky), který ji katapultoval mezi hvězdy berlínské kabaretní scény. Kritik Erich Kästner ji popsal jako "šišlající, vyzáblou osobu s velkýma, přísnýma očima, která je mistryní tragicko-groteskního". Její interpretace sociálně kritických písní, které dávaly hlas bídě berlínského proletariátu na konci Výmarské republiky, si získaly uznání publika i kritiky. Přestože se s Hollaenderem v roce 1926 rozvedli, zůstali umělecky propojeni a ona nadále interpretovala jeho skladby. Filmová kariéra Paralelně s kabaretní kariérou se Ebinger věnovala i filmu. Účinkovala v několika němých snímcích jako Der Mann ohne Namen (1921), Die Ratten (1921), Mysterien eines Frisiersalons (1923) režiséra Bertolta Brechta nebo Violantha (1928) s Henny Porten. Úspěšně přešla i do éry zvukového filmu, kde se objevila v produkcích jako Unheimliche Geschichten (1932) a v adaptaci románu Hanse Fallady Kleiner Mann - was nun? (1933) s Hermannem Thimigem. Emigrace a návrat V roce 1937, v důsledku rostoucího nepřátelství vůči židovským občanům a diskriminace, které čelila kvůli svému bývalému manželství s Hollaenderem (který byl židovského původu), emigrovala Ebinger do Spojených států. V USA používala pseudonym Sybil Vane, ale na rozdíl od Hollaendera, který se v Hollywoodu prosadil jako skladatel filmové hudby, se jí nepodařilo umělecky prorazit. V roce 1947 se vrátila do Berlína, kde byla angažována východoněmeckou filmovou společností DEFA. Poválečná kariéra Po návratu do Evropy se Ebinger znovu prosadila jako charakterní herečka. Mezi její významné poválečné filmy patří The Affair Blum (1948), Der Untertan (1951), Mädchen in Uniform (1958) s Romy Schneider a Der letzte Zeuge (1960), za který získala v roce 1961 německou filmovou cenu Filmband in Gold za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. V roce 1961 se přestěhovala do Mnichova, kde poznala svého druhého manžela, nakladatele Helwiga Hassenpfluga. Později se společně usadili zpět v Berlíně, kde pokračovala ve své divadelní a televizní kariéře. Pozdní léta a odkaz Od 70. let 20. století se Ebinger vrátila ke svým kabaretním kořenům a začala opět vystupovat s šansonovými večery, mimo jiné v rámci Berlínských slavností v letech 1974 až 1982. Její šansonové programy slavily velký úspěch a její písně objevila nová generace posluchačů. V roce 1982 se rozloučila s jevištěm šansonovým programem v Berlínské akademii umění. Za svou uměleckou činnost obdržela v roce 1983 Filmband in Gold a Spolkový kříž za zásluhy. I ve svých osmdesáti letech stále hrála menší role ve filmech a televizi, její poslední televizní vystoupení se uskutečnilo v roce 1988. Blandine Ebinger zemřela 25. prosince 1993 v Berlíně ve věku 94 let, zanechávajíc za sebou mimořádný odkaz, který zahrnoval více než 90 filmových rolí a kariéru trvající neuvěřitelných sedm desetiletí.