Zofia Dwornik

Zofia Dwornik se narodila 23. září 1922 v Żurawici u Przemyśla a byla jednou z nejvýznamnějších polských filmových střihačů poválečné éry. Zemřela 3. srpna 2002 v Łodzi. Během druhé světové války působila jako spojka Związku Walki Zbrojnej a později Armii Krajowej, po sprovokované rozmluvě o Katyni (její otec zahynul v Katyni) byla zatčena na základě udání spolužáků a po roce vězení složila absolventské zkoušky, ale bez možnosti získat diplom. Začátky filmové kariéry Po ukončení Kursu Przeszkolenia Filmowego v Krakově (1946) nastoupila do práce ve „Filmu Polskim" v Łodzi, následně (1948) studovala na režijním oddělení PWSF v Łodzi, po mnoha obtížích získala souhlas k práci jako filmový střihač. Její rozhodnutí zvolit si tuto profesi bylo založeno na dodatečných objektivních úvahách, úzce souvisejících s kontextem stalinského období v Polsku, a nebyla to její první volba kariéry – chtěla se stát filmovou režisérkou. Významné filmové projekty Po dobu dvaceti pěti let své tvůrčí činnosti Dwornik spolupracovala na produkci více než třiceti filmů s nejdůležitějšími režiséry polského kina 50., 60. a 70. let. Byla střihačkou známou díky filmům Zaczarowany rower (1955), Lydia Ate the Apple (1958) a Sprawa pilota Maresza (1956). Spolupracovala s nejlepšími polskými režiséry a spolutvořila taková díla, jako Pętla Wojciecha Jerzego Hase (1957), Pasażerka Andrzeje Munka (1963), Struktura kryształu Krzysztofa Zanussiego (1969) a Ziemia obiecana Andrzeje Wajdy (1974). Profesní uznání a odkaz Zofia Dwornik byla jednou z nejvíce oceňovaných a dnes spíše zapomenutých filmových střihačů poválečného komunistického Polska. V polském poválečném kině byla profese filmového střihaře silně feminizována. Zemřela v Łodzi a byla pohřbena na hřbitově Doły. Zofia Dwornik představuje důležitou postavu polské kinematografie, jejíž kariéra byla poznamenána politickými okolnostmi své doby, ale přesto zanechala výraznou stopu v historii polského filmu.