Nico Mastorakis

Nico Mastorakis, narozen 28. dubna 1941 v Aténách, je řecký filmový tvůrce, scénárista, režisér a rozhlasový producent. Jeho kariéra zahrnuje více než čtyři desetiletí práce v nezávislém filmovém průmyslu, během nichž vytvořil řadu kultovních snímků, které si získaly oddané fanoušky po celém světě. Počátky kariéry a přechod k filmu Mastorakis začínal jako novinář pro řecké noviny Ethnikos Kirikas, kde ve svých 18 letech získal exkluzivní rozhovor s princeznou Sorayou. Později pracoval jako investigativní reportér pro deník Messimvrini a Apogevmatini. V 60. letech se prosadil jako rozhlasová osobnost, když přinesl do řeckého rádia mezinárodní popovou hudbu. Moderoval a produkoval více než 22 různých rozhlasových pořadů. V roce 1967 zorganizoval první mezinárodní popový koncert v Aténách, kde vystoupili The Rolling Stones. Jako textař a hudební producent stál za kariérou mnoha řeckých popových skupin 60. let, zejména spolupracoval se skupinou Forminx a jejich klávesistou Vangelisem Papathanassiou, později známým jako filmový skladatel Vangelis. Po pádu vojenské junty v roce 1974 nemohl Mastorakis pracovat v řecké televizi a v roce 1975 opustil zemi, aby se věnoval filmové kariéře v zahraničí. Filmová tvorba a mezinárodní úspěch Mastorakis již před odchodem z Řecka natočil dva nízkorozpočtové filmy, z nichž jeden se později stal kultovním (Island of Death). Během pobytu v Londýně napsal scénář k filmu The Greek Tycoon (1978), inspirovaný jeho setkáními s Aristotelem Onassisem. Film, financovaný Allanem Kleinem, v hlavních rolích s Anthonym Quinnem a Jacqueline Bissetovou, distribuoval Universal. Jako veterán nezávislého filmového průmyslu je zakladatelem a majitelem společností Omega Pictures a Omega Entertainment. Za více než 40 let své kariéry napsal a režíroval filmy jako Island of Death, Hired to Kill, Nightmare at Noon, Zero Boys a In The Cold Of The Night, které si získaly oddané kultovní publikum. Celkem napsal přes 20 scénářů a produkoval více než 15 celovečerních filmů. Jeho snímky byly celosvětově distribuovány předními distributory a v USA velkými studii jako Universal, Paramount, United Artists a New Line, což vedlo ke komerčnímu úspěchu po celém světě. Kultovní status a žánrová tvorba Mastorakis získal pozornost mezinárodními projekty jako Island of Death (1976) a The Wind (1986), v nichž zkoumal nekonvenční témata a vypravěčské přístupy, čímž posouval hranice v žánru exploatačních filmů. Jeho filmografie zahrnuje především horory a thrillery, což dokazuje jeho všestrannost. Je považován za muže, který zachycuje ducha kultovní kinematografie, přičemž jeho filmy zaručují nepředvídatelnou akci a nepřetržité napětí. Jeho film Island of Death byl nejen jedním z nejranějších pokusů napodobit The Texas Chain Saw Massacre, ale také jedním z hlavních titulů řecké exploatační kinematografie a rozhodně nejúspěšnějším. Po sepsání nejzvrácenějších sexuálních aktů, které si dokázal představit, napsal Mastorakis scénář během jednoho týdne. Rozpočet 35 000 dolarů byl tak nízký, že musel dokonce převzít roli romanopisce, protože původní herec požadoval více, než umožňoval rozpočet. Mastorakis často veřejně prohlašoval, že za filmem Island of Death nestál žádný umělecký záměr a že to byla práce z finanční touhy, která mu měla zajistit prosperující filmařskou kariéru. Spolupráce a další projekty Mastorakis napsal, produkoval a režíroval 17 celovečerních filmů, převážně nízkorozpočtových, ale oceňovaných (Blind Date, Nightmare at Noon, Grandmother's House) a distribuovaných velkými studii a mainstreamovými televizními sítěmi. Napsal dva publikované romány (Fire Below Zero a Keepers of the Secret) s Barnabym Conradem a významně přispěl ke kariérám Hanse Zimmera (jeho první hudební skóre pro Terminal Exposure), Kirstie Alleyové, Valerie Golinové a oceňovaného skladatele Vangelise, s nímž Mastorakis napsal řadu řeckých popových hitů v šedesátých letech. Zatímco Hans Zimmer je dnes známější díky své spolupráci s režiséry jako Christopher Nolan, byl to právě Nico Mastorakis, kdo mu pomohl proniknout do filmového průmyslu. Jeden z Zimmerových nejranějších kreditů byl na Mastorakisově hororovém snímku The Zero Boys z 80. let (později složil hudbu i k režisérovu dalšímu filmu Terminal Exposure). Jeho posledním filmem je .com For Murder, který je jeho poctou Alfredu Hitchcockovi.