Vojislav Kostic

Vojislav "Voki" Kostić (21. září 1931, Bělehrad, Srbsko, Jugoslávie – 29. září 2010, Bělehrad, Srbsko) byl významný srbský hudební skladatel, který patřil k nejplodnějším tvůrcům své generace. Proslul především jako autor filmové, televizní a divadelní hudby, ale věnoval se i klasické kompozici a kulinářskému umění. Rodinné zázemí a mládí Narodil se v Bělehradě do rodiny významných lékařů. Jeho otec Aleksandar a matka Smilja byli oba vzděláni ve Francii a stali se nositeli francouzského vyznamenání Řádu čestné legie. Během druhé světové války v roce 1942 přišel o staršího bratra Vanju, který se připojil k četnikům a zahynul v boji s partyzány. Po válce se mladý Kostić dostal do konfliktu s jugoslávským komunistickým režimem, když byl přistižen při tisku a distribuci protirežimních materiálů. Za tuto činnost byl odsouzen ke třem letům vězení, z nichž nakonec odseděl dva roky. Podle jeho vlastních slov mu byla trest snížen poté, co jeho matka Smilja, která léčila syna Josipa Broze Tita, požádala o milost. Hudební tvorba Vojislav Kostić vytvořil během své kariéry impozantní množství hudebních děl. Složil 93 skladeb klasické hudby, hudbu pro 107 celovečerních a televizních filmů, 310 divadelních představení a 20 televizních seriálů. Jeho hudební styl byl charakteristický sofistikovaným přístupem k užitkové hudbě, což dokládá i jeho dílo Karakteri pro klarinet, klavír a 18 bicích nástrojů z roku 1958, které se dočkalo mnoha provedení v Jugoslávii. Mezi jeho další klasická díla patří Divertimento pro dechový kvintet, Suita pro fagot a klavír a Ciganska priča (Cikánský příběh) pro mužský sbor a komorní orchestr na cikánské texty z roku 1964. Filmová hudba Kostić se nesmazatelně zapsal do historie jugoslávské a srbské kinematografie svou filmovou tvorbou. K jeho nejznámějším filmovým kompozicím patří hudba k filmům Ko to tamo peva (Who's Singin' Over There?, 1980), Balkanski špijun (Balkan Spy, 1984), Krvava bajka (Bloody Tale, 1969), Nevinost bez zaštite (Innocence Unprotected), Život je lep (Life Is Beautiful) a Tri karte za Holivud (Three Tickets for Hollywood). Film Ko to tamo peva režiséra Slobodana Šijana se stal okamžitě po svém uvedení klasikou jugoslávské kinematografie a v roce 1996 byl jugoslávskou filmovou akademií zvolen nejlepším srbským filmem let 1947-1995. Kostićova píseň "Za Beograd" z tohoto filmu, kterou ve snímku zpívají dva romští hudebníci, se stala populární a byla často přezpívávána jinými umělci. V roce 2004 byl tento film adaptován jako balet v Národním divadle v Bělehradě, opět s Kostićovou hudbou. Televizní tvorba Kostić významně přispěl i k jugoslávské a srbské televizní tvorbě. Složil hudbu k mnoha populárním seriálům, mezi něž patří Vruć vetar, Bolji život, U ime zakona, Kamiondžije, Čardak ni na nebu ni na zemlji a Rađanje radnog naroda. Tyto seriály se staly kulturními fenomény a Kostićova hudba k nim významně přispěla k jejich úspěchu a oblibě u diváků. Divadelní tvorba Vedle filmové a televizní tvorby se Kostić intenzivně věnoval i komponování pro divadlo. Během své kariéry vytvořil hudbu pro více než 300 divadelních představení, což z něj činí jednoho z nejplodnějších skladatelů scénické hudby v regionu. Jeho divadelní hudba zahrnovala široké spektrum žánrů a stylů, od klasických dramat po moderní inscenace. Kulinářské umění Kromě hudební tvorby byl Kostić známý i svým kulinářským uměním. Vydal několik kuchařských knih a moderoval populární televizní pořady o vaření. Sám o svých knihách hovořil jako o "učebnicích výživy", nikoli jako o běžných kuchařkách, a považoval kulinářství za umění. V televizním seriálu Culinary Chronicles by Voki Kostić, který měl 65 epizod, představoval nejen starobylé recepty a neobvyklá jídla, ale také vyprávěl zajímavé příběhy o významných osobnostech evropské vědy, kultury a umění nebo o populárních hercích, které měl možnost potkat. Osobní život a odkaz Kostić byl dlouholetým tajemníkem Svazu srbských skladatelů a publikoval 35 odborných prací, esejí a studií. Byl také známý jako milovník boxu a působil jako místopředseda boxerského klubu Crvena zvezda. Byl ženatý s Verou (rozenou Nikolajevićovou, zemřela 2019), která měla podobně rozmanité zájmy jako on – byla novinářkou, baletkou a rallye jezdkyní. Neměli spolu děti. Z jeho vztahu s herečkou Stanislavou "Stašou" Pešićovou měl syna Ivana Ejuba Kostiće, arabistu, který konvertoval k islámu. Vojislav "Voki" Kostić zemřel 29. září 2010 v Bělehradě ve věku 79 let po dlouhé a těžké nemoci. Zanechal po sobě mimořádné hudební dědictví, které zahrnuje stovky skladeb pro film, televizi a divadlo, a zůstává jednou z nejvýznamnějších postav srbské hudební scény 20. století.