Émilie Dequenne, narozená 29. srpna 1981 v belgickém Beloeil, byla významná belgická herečka, která se proslavila svými výraznými rolemi v evropské kinematografii. Počátky kariéry a průlomová role Émilie začala studovat herectví již ve dvanácti letech a později se vzdělávala na Akademii hudby a mluveného slova v Baudouru, než se připojila k divadelní skupině La Relève. V pouhých sedmnácti letech byla obsazena do filmu Rosetta, kde ztvárnila dospívající dívku z dělnické třídy bojující s chudobou. Tato role jí přinesla cenu za nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes v roce 1999, přičemž film získal také Zlatou palmu. Za svůj výkon v Rosettě obdržela také cenu CFCA za nejslibnější herečku od Chicago Film Critics Association Awards (společně s Julií Stiles za film 10 Things I Hate About You) a byla nominována na cenu za nejslibnější herečku na 25. ročníku César Awards. Na Joseph Plateau Awards 2000 získala ocenění Joseph Plateau Award pro nejlepší belgickou herečku. Mezinárodní průlom Po úspěchu filmu Rosetta se Dequenne stala známější i mezinárodnímu publiku díky své roli ve filmu Brotherhood of the Wolf (Le Pacte des loups), který s rozpočtem 29 milionů dolarů vydělal v kinech po celém světě více než 70 milionů dolarů. Tento francouzský historický akční hororový film z roku 2001 režírovaný Christophem Gansem se odehrává ve Francii 18. století a vypráví příběh Chevaliera de Fronsac a jeho přítele z kmene Irokézů, kteří jsou vysláni vyšetřovat záhadné masakry stovek lidí neznámým tvorem v kraji Gévaudan. Děj je volně založen na skutečné sérii vražd, které se odehrály ve Francii v 18. století, a na slavné legendě o bestii z Gévaudanu. Ve filmu ztvárnila Dequenne postavu Marianne, tajemné dvorní dámy, do které se zamiluje hlavní hrdina. Její role byla popisována jako "nevinná, křehká a ohromující krásná". Uznávané dramatické role V roce 2009 si zahrála hlavní roli ve filmu The Girl on the Train (La fille du RER) režiséra Andrého Téchiného, kde vystupovala po boku Catherine Deneuve a Michela Blanca. Děj se soustředí na bezstarostnou dívku, která lže o tom, že se stala obětí zločinu z nenávisti. V tomto filmu, který je založen na skutečné události z roku 2004, ztvárnila Dequenne naivní dívku Jeanne, která si vymyslí příběh o tom, že byla napadena v příměstském pařížském vlaku mladíky, kteří ji údajně považovali za Židovku. Její výkon v tomto filmu byl kritiky vysoce ceněn, přičemž mnozí vyzdvihovali, jak dokázala vytvořit "intenzivní emocionální narativ". Vrchol kariéry a další ocenění Jedním z jejích nejvýznamnějších filmů byl Our Children (À perdre la raison) z roku 2012, psychologické drama režiséra Joachima Lafosse, založené na skutečné události týkající se ženy (Geneviève Lhermitte), která zabila svých pět dětí. Film soutěžil v sekci Un Certain Regard na filmovém festivalu v Cannes 2012 pod názvem Loving Without Reason, kde Émilie Dequenne získala cenu Un Certain Regard za nejlepší herečku. Film získal velmi pozitivní kritické ohlasy a byl nominován na sedm cen Magritte, z nichž čtyři vyhrál, včetně ceny za nejlepší film a nejlepší režii pro Lafosse. Snímek byl také vybrán jako belgický kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film na 85. ročníku udílení Oscarů, ale do finálního výběru se nedostal. Časopis The Hollywood Reporter o jejím výkonu napsal: "V jedné ze svých nejsilnějších hlavních rolí Dequenne odvádí pozoruhodnou práci při zobrazování Murielliných kolísavých psychologických stavů, když směřuje k zapomnění." Rozmanitost rolí a pozdější kariéra Mezi další významné filmy v její kariéře patří The Light (2004), hororový film The Pack (2010), romantická komedie Not My Type (2014) a drama This Is Our Land (2017). V roce 2020 se objevila ve filmu Love Affair(s) (Les choses qu'on dit, les choses qu'on fait) režiséra Emmanuela Moureta a v roce 2022 ve filmu Close režiséra Lukase Dhonta. V roce 2023 se vrátila do Cannes, aby oslavila 25. výročí filmu Rosetta. Za svůj výkon v dramatu This Is Our Land, kde ztvárnila zdravotní sestru z maloměsta, kterou krajně pravicová strana rekrutuje jako kandidátku na starostku, získala belgickou cenu Magritte za nejlepší herečku. Za roli ve filmu Love Affair(s) získala Césara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. Mezi její anglicky mluvené filmy patří The Bridge of San Luis Rey (2004) s Gabrielem Byrnem a Robertem De Nirem a katastrofický thriller Survive (2024). Naposledy byla k vidění na velkém plátně v belgickém dramatu o šikaně na střední škole TKT (2024) v roli matky mladé oběti, která upadne do kómatu. Osobní život a odkaz Dequenne měla dceru Millu Savarese (nar. 2002) se svým partnerem, belgickým DJ Alexandrem Savaresem. Dvojice byla spolu od roku 1999 do roku 2005. V roce 2008 potkala herce Michela Ferracciho, za kterého se v roce 2014 provdala. Zemřela v nemocnici Gustave-Roussy ve Villejuif ve Francii 16. března 2025 po diagnóze adrenokortikálního karcinomu, vzácné formy rakoviny nadledvin. Émilie Dequenne se stala jednou z definujících tváří belgické a francouzské kinematografie. Odešla ve věku 43 let a zanechala po sobě kariéru definovanou uměleckou přísností, rozmanitými rolemi a neochvějnou oddaností svému řemeslu.

Blízko

Na shledanou tam nahoře