Piera Degli Esposti

Piera Degli Esposti (12. března 1938, Bologna, Itálie – 14. srpna 2021, Řím, Itálie) byla významná italská herečka a spisovatelka, která se během své dlouhé kariéry prosadila v divadle, filmu i televizi. Přezdívalo se jí "bosá královna italského jeviště" díky její schopnosti ztvárnit nejrůznější role s mimořádným talentem a autenticitou. Divadelní začátky Poté, co byla odmítnuta Akademií umění a dramatu, vrhla se Piera Degli Esposti naplno do herectví. Svůj divadelní debut zažila v roce 1968 v Teatro dei 101, kde pod vedením Antonia Calendy hrála po boku Gigiho Proiettiho a Nanda Gazzola mužskou roli ve hře "Ten minutes in Buffalo". Následně se etablovala jako první herečka v Teatro Stabile dell'Aquila, kde ztvárnila role v představeních "The daughter of Iorio" (1971), "Antonio and Cleopatra" (1974) a "Molly cara" (1978), za kterou získala cenu Ubu pro nejlepší herečku. V divadelním světě pokračovala v úspěšné kariéře i v 80. letech, kdy zazářila v inscenacích "Elettra" a "Rosmersholm" (obě 1980), přičemž za druhou jmenovanou opět získala cenu Ubu. Spolupracovala také s avantgardním umělcem Carmelem Benem na inscenacích "Solo", "The strongest" a "Adelchi". Její divadelní repertoár zahrnoval i náročné role v představeních jako "Mother Courage", "Prometheus" a "Stabat Mater". Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1967 ve snímku Gianfranca Mingozziho "Trio". Téhož roku se objevila i ve filmu "These ghosts" režiséra Renata Castellaniho. Významná byla její spolupráce s Pierem Paolem Pasolinim, který ji obsadil do menší role ve filmu Medea (1969), a s bratry Tavianiho, kteří ji chtěli do obsazení filmu Under the Sign of the Scorpion (1969). V roce 1981 ji režíroval Nanni Moretti ve filmu Sogni d'oro a v roce 1982 byla protagonistkou filmu Giocare d'Azzardo režisérky Cinzie Th. Torrini. Spolupráce s Marcem Ferrerim Zlomovým momentem v její kariéře bylo setkání s režisérem Marcem Ferrerim, který ji nezaměstnal jen jako herečku, ale především jako scenáristku dvou svých nejlepších filmů. V roce 1980 její přítelkyně, spisovatelka Dacia Maraini, napsala knihu "Storia di Piera" (Příběh Piery), inspirovanou Pieřiným nekonvenčním a tragickým dětstvím. Toto dílo bylo v roce 1983 zfilmováno právě Ferrerim. Degli Esposti se podílela i na scénáři k jeho dalšímu filmu "The Future Is Woman" (1984). Spolupráce s Linou Wertmüller Ve stejném období navázala uměleckou spolupráci s další významnou režisérskou osobností, Linou Wertmüller, která ji režírovala ve filmech "A Joke of Destiny Lying in Wait Around the Corner Like a Robber" (1983) s Ugem Tognazzim, "Il Decimo Clandestino" (1989) a "Metalworker and hairdresser in a whirlwind of sex and politics" (1996). Vrchol filmové kariéry a ocenění Po účinkování ve filmu "Nerolio" (1996) režiséra Aurelia Grimaldiho přišel její velký návrat na filmové plátno s rolí živé a charismatické tety Marie ve filmu "My Mother's Smile" (2002) režiséra Marca Bellocchia, kde hrála po boku Sergia Castellitta. Za tento výkon získala prestižní cenu David di Donatello pro nejlepší herečku ve vedlejší roli. Druhé ocenění David di Donatello ve stejné kategorii získala v roce 2009 za roli paní Eney, sekretářky Giulia Andreottiho, v biografickém dramatu "Il Divo" režiséra Paola Sorrentina. Film získal Cenu poroty na festivalu v Cannes a byl nominován na Oscara za nejlepší masky. Pozdní kariéra V pozdějších letech se objevila v několika významných filmech, včetně mysteriózního thrilleru "The Unknown Woman" (2008) režiséra Giuseppe Tornatoreho, dramatu "Giulia Doesn't Date at Night" (2009) a romantického filmu "Lost Kisses" (2010) s Beppem Fiorellem. Její filmografie pokračovala snímky "Cloro" (2015), "Assolo" (2016) režisérky Laury Morante, "Orecchie" (2016), "I santi giorni" (2017), "My Italy" (2017) a "Favola" (2017). V roce 2019 obdržela divadelní cenu Flaiano za celoživotní dílo. Televizní tvorba Piera Degli Esposti se prosadila i v televizní tvorbě. Její televizní debut přišel v roce 1966 v dramatickém seriálu "The Count of Monte Cristo" režiséra Edma Fenoglia. Účinkovala také v dramatickém seriálu "Il Circolo Pickwick" (1968) režiséra Uga Gregorettiho. Významná byla její role v televizní adaptaci "I promessi sposi" (1989), kde hrála po boku Alberta Sordiho v roli Dona Abbondia. Mezi její pozdější televizní práce patří seriál "All crazy for love", kde hrála po boku Emilia Solfrizziho. Odkaz Piera Degli Esposti se během své kariéry objevila ve více než 70 filmech a televizních pořadech od roku 1966 do roku 2020. Byla známá svým nekonvenčním přístupem k herectví a schopností ztvárnit širokou škálu postav. Eduardo De Filippo ji nazval "'O verbo nuovo" (Nové slovo) a svým hlasem, tělem a nekonvenčním přístupem napsala důležitou kapitolu v historii italského divadla a filmu. Zemřela 14. srpna 2021 v nemocnici Santo Spirito v Římě ve věku 83 let na plicní komplikace.