Reinhilde Decleir

Reinhilde Decleir, narozená 16. května 1948 v Belgii, byla významná vlámská herečka, režisérka a divadelní pedagožka. Zemřela 6. dubna 2022 v Antverpách po dlouhém boji s rakovinou ve věku 73 let. Divadelní kariéra Svou divadelní kariéru zahájila v maatschappijkritické (společensky kritické) divadelní skupině Internationale Nieuwe Scène, kde účinkovala mimo jiné v jejich verzi hry "Mistero buffo" italského spisovatele a režiséra Daria Fo. Během své bohaté divadelní dráhy působila v mnoha významných vlámských souborech jako Arca, Fakkeltheater, Blauwe Maandag Compagnie, Het Toneelhuis a Theater Antigone. Jako herečka se podílela na inscenacích "En deliver us from evil", "In the name of the Father and the Son", "Ten war" a "Nachtlied". Kromě herectví se věnovala také režii, kde k jejím významným počinům patří "Overleie", "The Best of Shakespeare", "Just of Faust" a "Lice Opera". Své zkušenosti předávala jako pedagožka na prestižní divadelní škole Studio Herman Teirlinck. Filmová a televizní tvorba Reinhilde Decleir se poprvé objevila na filmovém plátně v roce 1973 v belgickém snímku Camera Sutra, kde ztvárnila postavu Reinhilde v příběhu o skupině radikálních mladých lidí, kteří se snaží vzdorovat systému. V roce 1980 si zahrála cikánku v legendárním vlámském filmu De Witte Van Sichem režiséra Robbeho De Herta. Postupně se stala stálicí televizní tvorby. V roce 1997 účinkovala v mládežnickém seriálu Kulderzipken, kde ztvárnila postavu svaté Lutgardy, sestry krále (kterého hrál její bratr Jan Decleir). Výraznou roli získala v seriálu Van Vlees en Bloed (2009), kde excelovala jako Maria "Moemoe" Vangenechten, matriarchální hlava řeznické rodiny. V seriálu De Ronde (2011) ztvárnila Noru, manželku nevyléčitelně nemocného Lou. Šest sezón účinkovala v komediálním seriálu Loslopend wild & gevogelte, kde se představila v různých rolích po boku herců jako Els Dottermans, Ben Segers a Lucas Van den Eynde. V roce 2017 se objevila v úspěšném seriálu Beau Séjour jako Renée Brouwers, babička hlavní postavy Kato. Mezi její poslední role patřila účast v tragikomickém seriálu Grond o marockém pohřebním ústavu. Během své kariéry účinkovala ve více než 40 filmových a televizních projektech. Tutti Fratelli a sociální angažovanost V roce 2007 založila Reinhilde Decleir sociálně-umělecký projekt Tutti Fratelli, divadelní společnost v Antverpách, která poskytuje příležitosti lidem ze znevýhodněných skupin společnosti - seniorům, mladým lidem, přistěhovalcům a sociálně zranitelným osobám. Prostřednictvím divadla jim pomáhala najít vlastní hodnotu a místo ve společnosti. Jak sama řekla v rozhovoru pro MO* v roce 2019: "Divadlo pomáhá najít a cítit své místo ve světě. Tutti Fratelli nepomáhá lidem z chudoby, ale pomáhá jim cítit se šťastnější. Lidé se cítí oceněni, místo aby byli vnímáni jako lenoši, hlupáci nebo příživníci. Proto musí být umělecká úroveň také vysoká." Za svou sociální angažovanost získala řadu ocenění - v roce 2011 Louis Paul Boonprijs, v roce 2014 Burgerschapsprijs od nadace P&V, v roce 2015 Prijs van de Gelijkheid (Cenu za rovnost) a v roce 2016 prestižní Arkprijs voor het Vrije Woord (Cenu Archy za svobodu slova) za své celoživotní dílo. V říjnu 2021 byla belgickým královským dvorem jmenována do hodnosti Commandeur van de Kroonorde (Komandér Řádu koruny) za své dlouholeté zásluhy v uměleckém sektoru. Posmrtně v roce 2022 obdržela Ultimu za všeobecné kulturní zásluhy. Osobní život Reinhilde Decleir byla nejmladší z pěti dětí. Jejím bratrem byl známý herec Jan Decleir a zesnulý Dirk Decleir. S hercem Paulem Wuytsem měla syna Fonneho Wuytse. Sama vyrůstala v chudobě, ale jak uvedla, měla "rodiče milující kulturu". Ačkoli neměli peníze na návštěvy divadla, hojně využívali knihovnu. Tato zkušenost pravděpodobně formovala její pozdější sociální angažovanost a přesvědčení o transformativní síle umění.