Jackson De Souza: Nejlepší filmy a seriály

27. 7. 1917 - 2. 2. 1998 (80 let)
?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Jackson De Souza: Filmy a seriály

  • Pedra Sobre Pedra
    Pedra Sobre Pedra (1992)
    Seriál
    75%
    1
  • Paměti z vězení
    Paměti z vězení (1984)
    Film
    V roce 1935 došlo v Brazílii k vojenskému povstání a antikomunistickým represím. Spisovatel Graciliano Ramos byl již dlouho trnem v oku fašistickým skupinám, které nyní využívají situace, jež jim umožňuje jeho uvěznění. Film byl natočen podle stejnojmenného autobiografického románu autora Vyprahlých životů.

    Premiéra filmu v roce 1984 znamenala velký úspěch pro Nelsona Pereira dos Santose. Návrat k formální vytříbenosti je ve Vzpomínkách z vězení doveden k dokonalosti. Kamera vyniká citlivým navozením autentické atmosféry a silnou expresivitou. Už jen nápad použít v úvodu a na závěr hudební variaci na národní hymnu je pro domácí obecenstvo strhujícím zážitkem. Tehdy již klasik brazilské kinematografie se vrací k svému tématu nejvlastnějšímu – obrazu země a jejího vývoje. Vzpomínky z vězení mají v sobě trochu ze všeho: obrazy z chudinských předměstí, ze života mulatů, migrujících dělníků nebo indiánů. Nicméně zatímco ve svých filmech z 50. a 60. let chtěl být režisér pozorovatelem, tudíž také vkládal do děje zcizující prvky, aby zabránil nežádoucí identifikaci diváka s individuálním hrdinou, zde je hlavní hrdina zřejmý – novinář Graciliano Ramos. Po třiceti letech ve svém čtrnáctém celovečerním filmu má režisér poprvé jasného mluvčího svých myšlenek. Nejde o autorovo alter ego, ale souhlas s postoji. Děj (v knize rozprostřen na pět set padesát stran) je citlivě zhuštěn, aby se uspokojivě vešel do „pouhých“ tří hodin a čtvrt. První hodina (první část knihy) je popisem cesty do vězení, druhá hodina se odehrává ve věznici v hlavním městě (odpovídá druhé a čtvrté části knihy) a třetí hodina (třetí část knihy) je vyplněna událostmi z vězení Ilha Grande, kde byli političtí vězni. Tyto změny oproti literární předloze prospěly dramatičtějšímu spádu. Graciliano Ramos sepsal vzpomínky v roce 1946, tedy deset let po svém zatčení. Poznámky si dělal již během věznění. Bohužel zemřel, aniž by napsal poslední kapitolu o propuštění na svobodu. Avšak Nelson Pereira dos Santos se rozhodl příběh dokončit. V kontextu jeho díla zaznamenal tento rozsáhlý opus nečekaně kladnou odezvu. Byl uveden na festivalu v Cannes, kde sklidil dlouhotrvající potlesk a cenu mezinárodní kritiky spolu s Paříž, Texas Wima Wenderse. Pro brazilského režiséra to znamenalo návrat do doby slávy Vyprahlých životů. Nyní byly opět okolnosti příznivě nakloněny a jejich výsledkem je silný film po stránce obsahové, ale i díky své okouzlující obrazové výmluvnosti.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Carlos VerezaGlória PiresNildo ParenteTito AlmejeirasJosé DumontAntonio Ameijeiras
    Režie:Nelson Pereira dos Santos
    75%
    V roce 1935 došlo v Brazílii k vojenskému povstání a antikomunistickým represím. Spisovatel Graciliano Ramos byl již dlouho trnem v oku fašistickým skupinám, které nyní využívají situace, jež jim umožňuje jeho uvěznění. Film byl natočen podle stejnojmenného autobiografického románu autora Vyprahlých životů.

    Premiéra filmu v roce 1984 znamenala velký úspěch pro Nelsona Pereira dos Santose. Návrat k formální vytříbenosti je ve Vzpomínkách z vězení doveden k dokonalosti. Kamera vyniká citlivým navozením autentické atmosféry a silnou expresivitou. Už jen nápad použít v úvodu a na závěr hudební variaci na národní hymnu je pro domácí obecenstvo strhujícím zážitkem. Tehdy již klasik brazilské kinematografie se vrací k svému tématu nejvlastnějšímu – obrazu země a jejího vývoje. Vzpomínky z vězení mají v sobě trochu ze všeho: obrazy z chudinských předměstí, ze života mulatů, migrujících dělníků nebo indiánů. Nicméně zatímco ve svých filmech z 50. a 60. let chtěl být režisér pozorovatelem, tudíž také vkládal do děje zcizující prvky, aby zabránil nežádoucí identifikaci diváka s individuálním hrdinou, zde je hlavní hrdina zřejmý – novinář Graciliano Ramos. Po třiceti letech ve svém čtrnáctém celovečerním filmu má režisér poprvé jasného mluvčího svých myšlenek. Nejde o autorovo alter ego, ale souhlas s postoji. Děj (v knize rozprostřen na pět set padesát stran) je citlivě zhuštěn, aby se uspokojivě vešel do „pouhých“ tří hodin a čtvrt. První hodina (první část knihy) je popisem cesty do vězení, druhá hodina se odehrává ve věznici v hlavním městě (odpovídá druhé a čtvrté části knihy) a třetí hodina (třetí část knihy) je vyplněna událostmi z vězení Ilha Grande, kde byli političtí vězni. Tyto změny oproti literární předloze prospěly dramatičtějšímu spádu. Graciliano Ramos sepsal vzpomínky v roce 1946, tedy deset let po svém zatčení. Poznámky si dělal již během věznění. Bohužel zemřel, aniž by napsal poslední kapitolu o propuštění na svobodu. Avšak Nelson Pereira dos Santos se rozhodl příběh dokončit. V kontextu jeho díla zaznamenal tento rozsáhlý opus nečekaně kladnou odezvu. Byl uveden na festivalu v Cannes, kde sklidil dlouhotrvající potlesk a cenu mezinárodní kritiky spolu s Paříž, Texas Wima Wenderse. Pro brazilského režiséra to znamenalo návrat do doby slávy Vyprahlých životů. Nyní byly opět okolnosti příznivě nakloněny a jejich výsledkem je silný film po stránce obsahové, ale i díky své okouzlující obrazové výmluvnosti.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Carlos VerezaGlória PiresNildo ParenteTito AlmejeirasJosé DumontAntonio Ameijeiras
    Režie:Nelson Pereira dos Santos
    2
  • Rio 40 stupňů
    Rio 40 stupňů (1955)
    Film

    Pět dětí z chudinského předměstí Ria de Janeiro se dělí o nejlepší místa prodeje. Na každém z nich jsme svědky příběhu typického pro každodenní život hlavního města. To, co pro Francii znamenal film Nikdo mne nemá rád, tím je pro Brazílii Rio čtyřicet stupňů. Tento snímek zakázaný cenzurou je předzvěstí hnutí cinema novo.

    Humberto Mauro, Glauber Rocha a Nelson Pereira dos Santos tvoří triumvirát nejvíce citovaných brazilských režisérů, kteří nesmí chybět v žádné historii světového filmu. Právě třetí jmenovaný režisér je všestrannou osobností brazilského filmu, jenž na dlouhou dobu ovlivnil jeho tvář. Podílel se na činnosti filmového klubu v São Paulu. Již v roce 1949 vznikl nedokončený dokument o kampani za světový mír. V roce 1950 pak krátký film o životě mladých lidí na univerzitě, v továrně, na venkově, v armádě a na ulici. Oba snímky jsou pravděpodobně nenávratně ztraceny. První etapa je ohraničena roky 1949 a 1959. Tehdy získává zkušenosti jako asistent režie u Rodolfa Nanniho (absolvent pařížské filmové školy IDHEC), Alexe Vianyho a nahradil nemocného Paula Wanderleyho na natáčení Balança mas não cai. Zásadní je zkušenost s italským neorealismem, s nímž se v tomto období seznamuje. Zhruba v roce 1954 se rozhodne k samostatné režii filmu Rio čtyřicet stupňů. Z hlediska praktického vznikal film Rio čtyřicet stupňů způsobem značně typickým pro nastupující (většinou levicově smýšlející) generaci filmařů. Scénář filmu se nikomu nelíbil, tak založil Nelson Pereira dos Santos vlastní produkční společnost na bázi jakéhosi družstva. Nefunkční kameru jim zapůjčil Humberto Mauro, tehdejší ředitel Ústavu pro vzdělávací film. Když ji opravili, zorganizovali všechny přátele a začali natáčet, přestože Komunistická strana Brazílie doporučovala, aby Pereira dos Santos film realizoval až po revoluci. Po jeho dokončení musel navíc bojovat s cenzurou, která film uvolnila do distribuce až v březnu 1956 (tedy rok a půl po dokončení). Tato kronika brazilského velkoměsta nahlíženého z pozice těch nejchudších v sobě mísí humor a melodrama, děj je rozdělen do několika epizod a v kontextu domácí kinematografie jde o završení neorealistických tendencí (využití neherců a přirozeného prostředí, důraz na sociálně slabší vrstvy, kritické vyznění) převedených do Brazílie. Bohužel film byl vytěsněn z velkých kin ovládaných distributory chanchadas. Dostal se tedy jen k omezenému počtu diváků, kteří na takový druh poetiky nebyli připraveni. Spolu se Severním předměstím Ria tvoří tematický diptych, jenž se stal vzorem pro jádro skupiny cinema novo. Právě estetika bídy vycházející z natáčení v autentickém prostředí byla výhodou vně Brazílie, ale domácí diváci čekali natáčení v ateliéru, hudební čísla a evokaci hollywoodských zábavných filmů.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    Hrají:Jece ValadãoGlauce RochaRoberto BataglinZé KetiAna BeatrizModesto De Souza
    Režie:Nelson Pereira dos Santos
    71%

    Pět dětí z chudinského předměstí Ria de Janeiro se dělí o nejlepší místa prodeje. Na každém z nich jsme svědky příběhu typického pro každodenní život hlavního města. To, co pro Francii znamenal film Nikdo mne nemá rád, tím je pro Brazílii Rio čtyřicet stupňů. Tento snímek zakázaný cenzurou je předzvěstí hnutí cinema novo.

    Humberto Mauro, Glauber Rocha a Nelson Pereira dos Santos tvoří triumvirát nejvíce citovaných brazilských režisérů, kteří nesmí chybět v žádné historii světového filmu. Právě třetí jmenovaný režisér je všestrannou osobností brazilského filmu, jenž na dlouhou dobu ovlivnil jeho tvář. Podílel se na činnosti filmového klubu v São Paulu. Již v roce 1949 vznikl nedokončený dokument o kampani za světový mír. V roce 1950 pak krátký film o životě mladých lidí na univerzitě, v továrně, na venkově, v armádě a na ulici. Oba snímky jsou pravděpodobně nenávratně ztraceny. První etapa je ohraničena roky 1949 a 1959. Tehdy získává zkušenosti jako asistent režie u Rodolfa Nanniho (absolvent pařížské filmové školy IDHEC), Alexe Vianyho a nahradil nemocného Paula Wanderleyho na natáčení Balança mas não cai. Zásadní je zkušenost s italským neorealismem, s nímž se v tomto období seznamuje. Zhruba v roce 1954 se rozhodne k samostatné režii filmu Rio čtyřicet stupňů. Z hlediska praktického vznikal film Rio čtyřicet stupňů způsobem značně typickým pro nastupující (většinou levicově smýšlející) generaci filmařů. Scénář filmu se nikomu nelíbil, tak založil Nelson Pereira dos Santos vlastní produkční společnost na bázi jakéhosi družstva. Nefunkční kameru jim zapůjčil Humberto Mauro, tehdejší ředitel Ústavu pro vzdělávací film. Když ji opravili, zorganizovali všechny přátele a začali natáčet, přestože Komunistická strana Brazílie doporučovala, aby Pereira dos Santos film realizoval až po revoluci. Po jeho dokončení musel navíc bojovat s cenzurou, která film uvolnila do distribuce až v březnu 1956 (tedy rok a půl po dokončení). Tato kronika brazilského velkoměsta nahlíženého z pozice těch nejchudších v sobě mísí humor a melodrama, děj je rozdělen do několika epizod a v kontextu domácí kinematografie jde o završení neorealistických tendencí (využití neherců a přirozeného prostředí, důraz na sociálně slabší vrstvy, kritické vyznění) převedených do Brazílie. Bohužel film byl vytěsněn z velkých kin ovládaných distributory chanchadas. Dostal se tedy jen k omezenému počtu diváků, kteří na takový druh poetiky nebyli připraveni. Spolu se Severním předměstím Ria tvoří tematický diptych, jenž se stal vzorem pro jádro skupiny cinema novo. Právě estetika bídy vycházející z natáčení v autentickém prostředí byla výhodou vně Brazílie, ale domácí diváci čekali natáčení v ateliéru, hudební čísla a evokaci hollywoodských zábavných filmů.

    (David Čeněk, LFŠ 2007)

    Žánry:Drama
    Hrají:Jece ValadãoGlauce RochaRoberto BataglinZé KetiAna BeatrizModesto De Souza
    Režie:Nelson Pereira dos Santos
    3
  • Brasil Ano 2000
    Brasil Ano 2000 (1969)
    Film
    Rok 2000. Brazílie je částečně zdevastována Třetí světovou válkou. Do malého města, které si přezdívají "Zapomněl jsem", přijíždí rodina imigrantů. Tato trojice je naverbována místním zastáncem práv původních obyvatel, aby během návštěvy generála předstírali, že jsou domorodci. V dilematu, zda se integrovat do systému, nebo si zachovat osobní svobodu, se rodina rozpadá, zatímco se město připravuje na vypuštění vesmírné rakety.
    Žánry:Drama
    Hrají:Anecy RochaÊnio GonçalvesIracema de AlencarZbigniew ZiembinskiHélio FernandoManfredo Colassanti
    Režie:Walter Lima Jr.
    61%
    Rok 2000. Brazílie je částečně zdevastována Třetí světovou válkou. Do malého města, které si přezdívají "Zapomněl jsem", přijíždí rodina imigrantů. Tato trojice je naverbována místním zastáncem práv původních obyvatel, aby během návštěvy generála předstírali, že jsou domorodci. V dilematu, zda se integrovat do systému, nebo si zachovat osobní svobodu, se rodina rozpadá, zatímco se město připravuje na vypuštění vesmírné rakety.
    Žánry:Drama
    Hrají:Anecy RochaÊnio GonçalvesIracema de AlencarZbigniew ZiembinskiHélio FernandoManfredo Colassanti
    Režie:Walter Lima Jr.
    4
  • Jorge, um Brasileiro
    Jorge, um Brasileiro (1988)
    FilmRole: Oliveira
    57%
    5

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.