Pierre Curzi

Pierre Curzi, narozen 11. února 1946 v Montrealu v Québecu v Kanadě, je významný quebecký herec, scenárista, odborový předák a politik. Jeho všestranná kariéra zahrnuje desítky filmových a televizních rolí, které z něj učinily jednu z výrazných osobností quebecké kinematografie. Vzdělání a počátky kariéry Po středoškolských studiích nastoupil na Národní divadelní školu Kanady (École nationale de théâtre du Canada), kterou absolvoval v roce 1969. Zajímavostí je, že Curzi patřil ke skupině studentů, kteří před oficiálním ukončením studia opustili instituci na protest proti nedostatečné otevřenosti vůči quebecké tvorbě. V roce 1998 byl spolu s dalšími sedmi bývalými studenty zpětně uznán jako absolvent školy za jejich pozitivní přínos k jejímu rozvoji. Divadelní kariéra Curziho divadelní kariéra začala v roce 1969 kolektivním tvůrčím projektem Pot-T.V. v divadle Théâtre de Quat'Sous. Následně vystupoval v mnoha inscenacích v Théâtre du Nouveau Monde, včetně her La Guerre, yes sir! od Rocha Carriera a Les Fourberies de Scapin od Molièra. Připojil se také ke skupině Grand Cirque Ordinaire, která se věnovala kolektivní tvorbě charakteristické pro quebecké divadlo té doby. V 80. letech ztvárnil řadu významných rolí na montrealských jevištích, včetně postavy Vladimira v Beckettově hře Čekání na Godota (1984) a hlavní mužské role v Gibsonově hře Dva na houpačce (1986). Filmová kariéra V 70. letech zahájil Pierre Curzi úspěšnou filmovou kariéru, když spolupracoval s významnými režiséry jako Jean-Claude Lord, Pierre Harel, Jean-Pierre Lefebvre a Jean-Claude Labrecque. Širší publikum si ho všimlo v roce 1980 díky roli Napoleona ve filmu Les Plouffe režiséra Gillese Carleho, natočeného podle románu Rogera Lemelina. K této postavě se vrátil v roce 1983 ve filmu Le Crime d'Ovide Plouffe, který režíroval Denys Arcand. Mezinárodní úspěch Mezinárodního úspěchu dosáhl Curzi díky filmu The Decline of the American Empire (Le Déclin de l'empire américain) z roku 1986, kde ztvárnil postavu intelektuála Pierra. Tento film režiséra Denyse Arcanda získal cenu FIPRESCI na filmovém festivalu v Cannes, devět cen Genie včetně ceny za nejlepší film a byl prvním kanadským filmem nominovaným na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. V roce 2003 se Curzi vrátil ke stejné postavě v úspěšném pokračování The Barbarian Invasions (Les Invasions barbares), které získalo Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Další významné filmy Mezi další významné Curziho filmy patří Blind Trust (Pouvoir intime) z roku 1986, kde hrál postavu Gildora a k němuž také napsal scénář společně s režisérem Yvesem Simoneau. Za tento scénář byl nominován na cenu Genie. V roce 1983 ztvárnil hlavní roli ve filmu Lucien Brouillard režiséra Bruna Carrièra, za kterou byl také nominován na cenu Genie. Významná byla i jeho role Eutropa Gagnona ve filmu Maria Chapdelaine (1983), která mu přinesla další nominaci na cenu Genie. Televizní tvorba Pierre Curzi se objevil v mnoha televizních seriálech a minisériích, včetně Duplessis (1977), Frédéric (1980) a historického seriálu Marguerite Volant (1996). Jeho televizní kariéra zahrnuje více než 50 seriálů, kde prokázal svůj herecký talent a všestrannost. Odborová a politická činnost V roce 1998 byl Curzi zvolen prezidentem Union des artistes (UDA), hlavního odborového svazu umělců v oblasti divadla, televize a filmu v Québecu. Tuto funkci zastával osm let až do roku 2006. Současně působil jako spolupředseda Koalice pro kulturní rozmanitost a v letech 2004 až 2007 jako viceprezident Mezinárodní asociace herců. V září 2006 oznámil odchod z herecké profese a rezignaci na post předsedy UDA, aby se mohl věnovat politické kariéře a podpoře quebecké nezávislosti. V březnu 2007 byl zvolen poslancem Národního shromáždění Québecu za stranu Parti Québécois v obvodu Borduas. Byl jmenován mluvčím opozice pro kulturu, komunikaci a jazyk. V roce 2011 opustil Parti Québécois a stal se nezávislým poslancem po neshodách ohledně zákona týkajícího se dohody mezi městem Québec a společností Quebecor o výstavbě nové arény. V politice zůstal až do roku 2012, kdy se rozhodl znovu nekandidovat. Ocenění Za svou kariéru získal Pierre Curzi řadu ocenění. V roce 2003 byl jmenován rytířem Řádu La Pléiade Parlamentním shromážděním Frankofonie. V roce 2006 obdržel cenu Prix Camille Laurin od Quebeckého úřadu pro francouzský jazyk a v roce 2007 mu byla udělena cena Prix Jutra-hommage za celoživotní přínos. Pierre Curzi je ženatý s herečkou Marií Tifo, se kterou spolupracoval na několika filmech, včetně snímků Red Eyes (Les Yeux rouges), Lucien Brouillard a Blind Trust (Pouvoir intime).