Queta Claver

Queta Claver (24. června 1929, Valencie, Španělsko – 3. května 2003, Alcorcón, Madrid, Španělsko) byla španělská herečka, zpěvačka a tanečnice, známá především svými rolemi "vedette" v divadelních revue a později významnými filmovými a televizními rolemi. Raný život a vzdělání Enriqueta Claver Delás, jak znělo její celé jméno, se narodila ve Valencii do umělecké rodiny. Její matka Enriqueta Delás byla rovněž herečkou, což pravděpodobně ovlivnilo její budoucí kariérní směřování. Queta studovala na Conservatorio de València, kde získala základy pro svou pozdější uměleckou dráhu. Divadelní kariéra Svou profesionální kariéru zahájila v roce 1950 v divadelní hře Un crimen vulgar. Postupně se specializovala na role "vedette" v revuálních představeních, kde mohla uplatnit své pěvecké a taneční nadání. Mezi její významná divadelní představení patřily inscenace jako Moreno tiene que ser, Doña Mariquita de mi corazón, ¡Cinco minutos nada menos!, A vivir del cuento, Ana María, La chacha, Rodríguez y su padre a Una jovencita de 800 años. Její divadelní kariéra zahrnovala také účinkování v představeních Metidos en Harina, Tres eran tres... ¡los novios de Elena!, Un millón de dolares a ¡Ay, qué ladronas!. Za svůj výkon v divadelní hře El sueño de la razón získala zlatou medaili města Valladolid. Filmová kariéra Queta Claver se postupně prosadila i ve filmovém průmyslu. Její filmografie zahrnuje více než dvě desítky filmů, přičemž její filmový debut přišel v roce 1960 ve snímku La bella Mimí. K jejím nejvýznamnějším filmovým rolím patří účinkování ve filmu El vikingo (1972), za který získala cenu za nejlepší herečku ve vedlejší roli od Národního syndikátu divadla. V roce 1974 se objevila v kontroverzním filmu Tamaño natural (Life Size) režiséra Luise Garcíi Berlangy, kde ztvárnila postavu Maríi Luisy po boku Michela Piccoliho. Tento film, který vypráví příběh muže posedlého nafukovací pannou, patří k významným dílům španělské kinematografie 70. let. V roce 1975 zazářila ve filmu Los buenos días perdidos režiséra Rafaela Gila, za který získala cenu za nejlepší herečku od Národního syndikátu divadla. Její filmografie dále zahrnuje snímky jako Los placeres ocultos (1977), El sacerdote (1978), El diputado (1978) a La colmena (1982), který byl adaptací stejnojmenného románu Camila Josého Cely. Pozdější kariéra V 80. letech se objevila v několika významných filmech, včetně El pico (1983), Tiempo de silencio (1986) a El viaje a ninguna parte (Voyage to Nowhere, 1986) režiséra Fernanda Fernána Gómeze, kde ztvárnila postavu Doñi Leonor v příběhu o kočovné herecké společnosti ve Španělsku 40. a 50. let. V roce 1989 účinkovala v kultovním surrealistickém komediálním filmu Amanece, que no es poco (Dawn Breaks, Which Is No Small Thing) a ve snímku Montoyas y Tarantos. Její poslední významnou filmovou rolí byla účast ve filmu Beltenebros (1991). Televizní kariéra Queta Claver byla aktivní i v televizní tvorbě. Účinkovala v seriálech jako Suspiros de España (1974), Juanita, la Larga (1982), Goya (1982), Clase media (1987), Compuesta y sin novio (1994), Ada Madrina (1999) a Nada es para siempre (2000). Osobní život V osobním životě byla Queta Claver provdána za tanečníka Paca Albu, ale v době její smrti již byli rozvedeni. Zemřela 3. května 2003 v Alcorcónu u Madridu ve věku 73 let, zanechávajíc za sebou bohaté umělecké dědictví zahrnující divadlo, film i televizi.