Luciano Catenacci

Luciano Catenacci, narozen 15. dubna 1933 v Římě, Itálie, zemřel 4. října 1990 v Římě, byl italský herec a produkční manažer, který se významně zapsal do historie italské kinematografie především v 60., 70. a 80. letech 20. století. Počátky kariéry Catenacci zahájil svou profesní dráhu jako produkční manažer v italském filmovém průmyslu. K herectví ho přivedlo několik režisérů, mezi nimiž byl i významný Mario Bava, který ho přesvědčil, aby se postavil před kameru. V počátcích své herecké kariéry vystupoval pod pseudonymy Luciano Lorcas a Max Lawrence, než začal v 70. letech používat své skutečné jméno. Herecká kariéra Luciano Catenacci se specializoval především na role padouchů a zločinců, což mu vyneslo pověst charakterního herce s výrazným projevem. Mezi jeho nejvýznamnější role patří ztvárnění Benita Mussoliniho ve filmu Girolimoni, the Monster of Rome (1972) režiséra Damiana Damianiho. Tento film, zasazený do období fašistické Itálie, zkoumá, jak fašistický režim manipuloval s veřejným míněním a jak média vytvářela jednotný narativ. Spolupráce s významnými režiséry Během své kariéry spolupracoval s řadou významných italských režisérů. Kromě již zmíněného Maria Bavy a Damiana Damianiho pracoval také s Umbertem Lenzim, který je považován za krále italských kriminálních filmů. Pod Lenziho vedením ztvárnil Catenacci roli ve filmu Syndicate Sadists (1975), kde hrál po boku Tomase Miliana. Film, známý také pod názvy Rambo's Revenge a Final Payment, patří do žánru poliziotteschi (italské kriminální filmy) a Catenacci v něm ztvárnil postavu Contiho. Spolupráce s Terencem Hillem a Budem Spencerem Významnou kapitolou v Catenacciho kariéře byla spolupráce s populární italskou hereckou dvojicí Terence Hill a Bud Spencer. Objevil se v jejich akčních komediích Crime Busters (1977, italsky I due superpiedi quasi piatti) a Odds and Evens (1978, italsky Pari e dispari), kde ztvárnil postavu Paragoulise. Tyto filmy, režírované Enzem Barbonim a Sergiem Corbuccim, patří k oblíbeným titulům italské kinematografie a pomohly upevnit Catenacciho pozici v italském filmovém průmyslu. Hororové filmy Nezapomenutelnou stopu zanechal Catenacci také v žánru hororu, především ve filmu Kill, Baby, Kill (1966, italsky Operazione paura) režiséra Maria Bavy. V tomto gotickém hororu ztvárnil postavu Karla (starosty), který je přinucen duchem Valeria Valeriho podříznout si vlastní hrdlo. Film je dnes považován za klasiku svého žánru a Catenacci zde prokázal svůj talent pro dramatické role. Pozdější kariéra a mezinárodní projekty V pozdější fázi své kariéry se Catenacci objevil i v mezinárodních produkcích. Jednou z jeho posledních významných rolí byla účast v australsko-americkém filmu A Cry in the Dark (1988), kde si zahrál po boku Meryl Streepové a Sama Neilla. Film, založený na skutečném příběhu Lindy Chamberlainové, jejíž dítě bylo údajně uneseno dingem, zkoumá, jak média mohou manipulovat s veřejným míněním. Catenacci zde ztvárnil člena poroty. Odkaz Luciano Catenacci za svou kariéru účinkoval ve více než 60 filmech, což z něj činí jednu z nejvýraznějších postav italské kinematografie své doby. Přestože byl často obsazován do vedlejších rolí, jeho výrazný herecký projev a schopnost ztvárnit přesvědčivé záporné postavy z něj učinily vyhledávaného charakterního herce. Zemřel 4. října 1990 v Římě ve věku 57 let na komplikace spojené se srdečním onemocněním, zanechávaje za sebou bohatý filmový odkaz, který dodnes inspiruje milovníky italské kinematografie.