Tino Carraro

Tino Carraro (vlastním jménem Agostino Carraro) se narodil 1. prosince 1910 v Miláně a byl italským divadelním, televizním a filmovým hercem. Začal hrát již v mladém věku v několika amatérských divadelních společnostech a poté absolvoval Accademia dei filodrammatici. V roce 1941 dosáhl svého prvního osobního kritického úspěchu svým výkonem v adaptaci Anna Karenina. Divadelní kariéra a spolupráce s Giorgio Strehlerem V roce 1952 se Carraro stal prvním hercem Piccolo Teatro v Miláně a zahájil dlouhou a kriticky oceňovanou spolupráci s režisérem Giorgio Strehlerem. Mezi lety 1952 a 1962 byl vedoucím hercem pod Strehlerovou režií a jejich spolupráce představovala zásadní setkání v jeho kariéře. Carraro se podílel na mnoha významných inscenacích, včetně Shakespearovy hry La Tempesta, kde hrál postavu Prospera, a Re Lear, kde ztvárnil titulní roli krále Leara. Účinkoval také v inscenaci El nost Milan od Carla Bertolazziho. Filmový debut a rané role Carraro debutoval ve filmu v roce 1952 ve válečném filmu I sette dell'Orsa Maggiore režiséra Duilia Colettiho. V následujících letech se postupně etabloval jako filmový herec a začal se objevovat ve filmech jako Orgasmo (1968) a The Cat o' Nine Tails (1971) s Karlem Maldenem. The Cat o' Nine Tails byl anglicky mluvený italský film z roku 1971 režírovaný Dariem Argentem, kde Carraro hrál profesora Fulvia Terziho, zakladatele institutu a adoptivního otce Anny. Vrchol filmové kariéry Carraro se začal více soustředit na film po účinkování v Peccato Veniale (1973) s Laurou Antonelli. Nejvýznamnější filmovou rolí se stal jeho výkon v politickém thrilleru Illustrious Corpses (italsky Cadaveri eccellenti) z roku 1976, režírovaném Francescem Rosim. Ve filmu hrál náčelníka policie po boku Lina Ventury a film byl v roce 2008 zařazen italským ministerstvem kulturního dědictví mezi 100 italských filmů, které je třeba zachovat. Další filmové projekty Carraro pokračoval ve filmové kariéře s rolemi v Lovers and Other Relatives (1978) a Semmelweis (1980). Později ve své kariéře hrál v dramatu Notte Italiana (1988) s Marcem Messerim. Mezi jeho další filmové role patřily The Terrorist (1963), Constantine and the Cross (1961) a Werewolf Woman (1976). Televizní tvorba Carraro byl také známý svou televizní prací, která zahrnovala několik velmi úspěšných minisérií RAI, zejména Il Mulino del Po, I Miserabili a I promessi sposi od Sandro Bolchiho a A come Andromeda od Vittoria Cottafaviho. V televizní minisérii I promessi sposi z roku 1967 hrál postavu Don Abbondia a tento televizní projekt byl jedním z nejúspěšnějších scénářů RAI z hlediska sledovanosti i kritiky díky své věrnosti literární předloze. Závěr kariéry Tino Carraro zemřel v lednu 1995 ve věku 84 let. Celý jeho život se rozprostíral mezi lety 1910-1995 a zanechal po sobě významné stopy jak v italském divadle, tak ve filmu a televizi. Jeho kariéra představovala spojení mezi klasickým divadelním uměním a moderní kinematografií, přičemž jeho spolupráce s Giorgio Strehlerem v Piccolo Teatro zůstává jednou z nejdůležitějších kapitol italského divadelnictví 20. století.