Timmy Cappello

Timmy Cappello, narozen 3. května 1955 v Silver Lake, New York, USA, je americký multiinstrumentalista, skladatel, zpěvák a herec. Proslavil se především jako saxofonista, který v 80. a 90. letech doprovázel Tinu Turner, a také díky své nezapomenutelné hudební scéně ve filmu The Lost Boys z roku 1987. Hudební začátky a vzdělání Cappello, nejmladší ze tří dětí, vyrůstal v rodině s hudebním zázemím - jeho otec sicilského původu byl místním dirigentem a učitelem hudby. S hudebním vzděláváním začal již ve čtyřech letech. V patnácti letech opustil střední školu a byl přijat na prestižní New England Conservatory of Music, kde při přijímacích zkouškách hrál na bicí a klávesy. Později studoval u jazzové legendy Lennieho Tristana, což mu umožnilo zdokonalit se nejen ve hře na saxofon, ale také na klávesy, perkuse a ve zpěvu. Profesionální kariéra Cappellova profesionální dráha začala v 70. letech, kdy koncertoval s různými umělci. V roce 1978 hrál na saxofon na albu Petera Gabriela Peter Gabriel 2 a také s ním vystupoval na turné. Ve stejném roce koncertoval s Garlandem Jeffreysem jako saxofonista a klávesista. Po překonání závislosti na heroinu v roce 1979 začal v roce 1980 s kulturistikou, což výrazně ovlivnilo jeho pozdější image. Následně vystupoval s Carly Simon, kde se již projevoval jeho charakteristický provokativní styl. V letech 1981-1982 vedl v New Yorku vlastní popovou kapelu The Ken Dolls. Spolupráce s Tinou Turner a filmová kariéra Cappellova kariéra dosáhla vrcholu v 80. letech, kdy se stal členem doprovodné kapely Tiny Turner (1984-1999). Jeho výrazná muskulatura, provokativní pohyby při vystoupeních a tendence vystupovat bez trička, s naolejovanou kůží a culíkem se staly jeho poznávacím znamením. Objevil se v hudebních videoklipech k písním "We Don't Need Another Hero" a "One of the Living" ze soundtracku k filmu Mad Max Beyond Thunderdome. Zlomovým momentem v jeho kariéře byla role v kultovním hororu The Lost Boys (1987), kde ztvárnil postavu "Beach Concert Star" a předvedl strhující verzi písně "I Still Believe" od skupiny The Call. Tato krátká, ale výrazná scéna se stala ikonickou a definovala jeho image na další desetiletí. Ve stejném roce se objevil v televizních seriálech The Equalizer a Miami Vice, kde ztvárnil postavu Arzoly, bodyguarda drogového dealera. Cappello si také zahrál ve filmech Hearts of Fire (1987) s Bobem Dylanem a Tap (1989) s Gregorym Hinesem. Skladatelská činnost a pozdější kariéra Kromě herectví a vystupování se Cappello věnoval i skládání hudby pro film a televizi. Spolupracoval s režisérkou Carole Langer na třech projektech - složil hudbu k jejímu dokumentu Radium City (1987), k čtyřhodinovému dokumentárnímu seriálu o Rat Packu pro kanál A&E a k televiznímu dokumentu Lana Turner... a Daughter's Memoir (2001). V novém tisíciletí zažil Cappello comeback díky internetu a nostalgii po 80. letech. V roce 2018 vydal své první sólové album Blood on the Reed a následně vyrazil na turné. V roce 2021 se objevil v netflixovém dokumentárním seriálu Worn Stories a jako hudební expert v pořadu The Top 10 Revealed na stanici AXS. V roce 2022 účinkoval v sezónním finále seriálu Reservation Dogs a v roce 2024 se podílel na soundtracku k filmu Beverly Hills Cop: Axel F, kde hrál na saxofon v remixu ikonické skladby "Axel F". Jeho charakteristický styl hry na saxofon a nezaměnitelná image z něj učinily kulturní ikonu, která přetrvává dodnes.