Giuliana Calandra (10. února 1936, Moncalieri, Turín, Itálie – 25. listopadu 2018, Aprilia, Itálie) byla italská filmová, televizní a divadelní herečka, novinářka a televizní moderátorka. Během své dlouhé kariéry spolupracovala s mnoha významnými italskými režiséry a vytvořila stovky rolí v různých filmových a televizních projektech. Počátky kariéry Svou hereckou dráhu zahájila v roce 1963, kdy debutovala ve filmu La ricotta režiséra Piera Paola Pasoliniho. Tento začátek odstartoval její dlouhou a plodnou kariéru, během níž spolupracovala s řadou významných italských i mezinárodních filmařů, včetně Daria Argenta, Marca Ferreriho, Alberta Sordiho, Liny Wertmüller, Giorgia Albertazziho, Maria Monicelliho, Costa-Gavrase, Dina Risiho, Sergia Corbucciho a Alberta Lattuady. Vrchol filmové kariéry Mezi její nejvýznamnější filmové role patří postava Amandy Righetti ve slavném hororu Deep Red (1975) režiséra Daria Argenta. Tento kultovní giallo film je považován za jeden z definujících snímků žánru a Calandřina role v něm patří k nezapomenutelným. Její postava se stala součástí jedné z nejslavnějších vražedných scén filmu, kdy je její hlava násilně ponořena do vařící vody. Tato scéna byla natolik ikonická, že později inspirovala podobnou sekvenci ve filmu Halloween II režiséra Ricka Rosenthala. V roce 1975 se také objevila ve filmu Convoy Buddies (italsky Simone e Matteo - Un gioco da ragazzi), dobrodružné komedii režiséra Giuliana Carnimea, kde ztvárnila postavu Rosy. Film vyprávěl příběh dvou nešikovných podvodníků, kteří dostanou práci jako řidiči kamionu převážejícího insekticidy z Itálie do Francie, aniž by tušili, že ve skutečnosti pašují zbraně. Televizní tvorba V televizní tvorbě na sebe upozornila rolí Contessy Nordston v minisérii Anna Karenina z roku 1974, adaptaci slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého. Tato role, ačkoliv menší, přispěla k jejímu etablování jako všestranné herečky schopné ztvárnit postavy v různých žánrech a formátech. Pozdější kariéra V 80. letech Calandra rozšířila své profesní působení a vedle herectví zahájila paralelní kariéru jako novinářka a televizní autorka/moderátorka, přičemž se zaměřovala především na módu a zábavu. V tomto období se objevila ve filmu Occhio nero, occhio biondo e occhio felino (1983) režiséra Loffreda Muziho, kde ztvárnila roli Cugina di Maria (Mariina sestřenice). Film vyprávěl příběh malé dívky Marie, která žije v utlačujícím prostředí mezi školou vedenou jeptiškami a domovem, kde je jí neustále vyčítána neposlušnost. V roce 1989 si zahrála v erotickém dramatu The Belt (La cintura) režisérky Giuliany Gamby, kde ztvárnila matku hlavní postavy Bianky. Film byl adaptací divadelní hry Alberta Moravii a vyprávěl příběh amerického učitele v Římě, který se zamiluje do krásné Bianky a vstoupí s ní do vášnivého vztahu, který nabere temný směr, když mu Bianka koupí drahý kožený opasek s přáním, aby ji s ním bil. Závěr kariéry Giuliana Calandra pokračovala v herectví až do pozdního věku. Její poslední filmovou rolí byla postava Mary Caná ve filmu L'allenatore nel pallone 2 z roku 2008. Během své dlouhé kariéry vytvořila desítky filmových a televizních rolí, čímž se zapsala do historie italské kinematografie jako spolehlivá a všestranná charakterní herečka. Giuliana Calandra zemřela 25. listopadu 2018 v Aprilii ve věku 82 let. Zanechala po sobě syna Tommasa Radaelliho z manželství s Antoniem Radaellim, který zemřel v roce 2007.