Vyacheslav Butusov

Vyacheslav Gennadievich Butusov, narozen 15. října 1961 v Bugachi, Krasnojarský kraj, Ruská SFSR, SSSR (nyní Rusko), je ruský hudebník, zpěvák, skladatel a příležitostný herec. Proslavil se především jako frontman legendární ruské rockové skupiny Nautilus Pompilius a později kapely U-Piter. Hudební začátky a vzestup s Nautilus Pompilius Během studií na Sverdlovském architektonickém institutu se Butusov seznámil s hudebníkem Dmitrijem Umetským, s nímž v roce 1982 založil skupinu Nautilus Pompilius. Ve stejném roce potkal básníka Ilju Kormiltseva, s nímž později vytvořil silné tvůrčí duo. První významné album skupiny Nevidimka (Invisible) vydali v roce 1985, následováno albem Razluka (Separation) v roce 1986, které odstartovalo popularitu kapely. Nautilus Pompilius se pod Butusovým vedením stala jednou z nejvlivnějších rockových skupin v postsovětském Rusku, kombinující post-punk a new wave s filozofickými texty. Skupina fungovala v různých sestavách až do roku 1997, kdy ji Butusov rozpustil. Filmová kariéra a hudba k filmům Butusovova hudební tvorba je neodmyslitelně spjata s ruskou kinematografií. Jeho první významnou spoluprací s filmovým průmyslem byl snímek Mirror for a Hero (Zerkalo dlya geroya) z roku 1987, režírovaný Vladimirem Khotinenkem. V tomto sci-fi dramatu se objevuje koncert skupiny Nautilus Pompilius, který je důležitým prvkem děje. Film se stal jedním z nejvýznamnějších děl perestrojkové éry. Zásadní zlom v Butusovově filmové kariéře přišel s kultovním filmem Brother (Brat) z roku 1997, režírovaným Aleksejem Balabanovem. Butusov nejen složil hudbu k tomuto filmu, ale objevil se v něm i v cameo roli. Hudba Nautilus Pompilius tvoří charakteristický zvukový podklad filmu a písně jako Krylya, Zver a další se staly neodmyslitelnou součástí tohoto díla, které je považováno za jeden z nejvýznamnějších ruských filmů 90. let. Butusov a Balabanov byli přátelé již z dob Sverdlovsku, což vedlo k této plodné spolupráci. V roce 2000 následovalo pokračování Brother 2 (Brat 2), kde Butusov opět přispěl svou hudbou. Ikonická píseň Прощальное письмо (Farewell Letter), kterou složil společně s Dmitrijem Umetským, zazněla v závěrečných titulcích filmu a stala se jednou z nejznámějších skladeb spojených s touto filmovou sérií. Pro film také složil píseň Gibraltar, která se objevila na soundtracku. Pozdější kariéra a návrat k filmové hudbě Po rozpadu Nautilus Pompilius zahájil Butusov sólovou kariéru. V roce 1997 nahrál album Nezakonnopozhdenniy AlKhimik doktor faust pernatiy zmey s Jurijem Kasparjanem a v roce 1998 vydal své první sólové album Ovaly. V roce 2001 založil s bývalým kytaristou skupiny Kino Jurijem Kasparjanem kapelu U-Piter, která byla aktivní až do roku 2017 a vydala sedm alb. V roce 2019 založil nový hudební projekt Orden Slavy, s nímž vydal album Alleluia. V posledních letech se Butusovova tvorba výrazně proměnila pod vlivem jeho pravoslavné křesťanské víry. V roce 2022 se vrátil k filmové hudbě, když složil soundtrack k ruskému dokumentárnímu filmu Holy Archipelago (Svatý archipelag) režiséra Sergeje Debizheva. Tento oceňovaný dokument pojednává o slavném Soloveckém klášteře a Butusovova hudba mu dodává duchovní rozměr. Podle režiséra filmu se Butusov posunul k symfonické a duchovní hudbě, což se odráží v tomto soundtracku, který organicky splývá s obrazem a dodává filmu duchovní hloubku. V současnosti se Butusov věnuje také klasické hudbě. Komponuje hudbu pro divadelní hru Two Tsars, založenou na hře Borise Akunina, a píše libreto pro symfonický projekt Lament of Adam, čímž dokazuje svou všestrannost jako skladatel napříč různými hudebními žánry.