Françoise Brion, narozená 29. ledna 1933 v Paříži ve Francii, je francouzská filmová herečka a producentka. Její pravé jméno je Françoise Alicia Rose German de Ribon. Během své dlouhé kariéry se objevila ve více než 75 filmech a stala se významnou postavou francouzské kinematografie, zejména v období francouzské nové vlny. Počátky kariéry a vzdělání Françoise Brion získala herecké vzdělání na pařížské konzervatoři, kde studovala pod vedením Pierra Duxe a Raymonda Girarda v raných 50. letech. Následně pokračovala ve studiu na Actors Studio v New Yorku. Po návratu do Paříže se věnovala především divadlu, kde od roku 1955 vystupovala na prestižních scénách jako Théâtre de l'Œuvre, Théâtre des Variétés, Théâtre de Paris a Théâtre Sarah-Bernhardt. Spolupracovala s významnými režiséry jako Robert Lamoureux, André Barsacq a Michael Cacoyannis. Mezi její nejvýznamnější divadelní role patřily výkony v Oscara Wildea "An Ideal Husband", Françoise Saganové "A Castle in Sweden" a Bertolta Brechta "Matka Kuráž a její děti". Filmový debut a průlom Na filmovém plátně debutovala v roce 1957 menší rolí ve filmu Love in the Afternoon (Odpolední láska) režiséra Billyho Wildera s Gary Cooperem a Audrey Hepburnovou. Téhož roku se objevila také ve filmu Nathalie režiséra Christiana-Jaquea. První významnější role přišly v kriminálním snímku Un témoin dans la ville (Svědek ve městě, 1959) s Linem Venturou a v romantickém filmu Katia (Adorable Sinner, 1959) s Romy Schneiderovou. Vrchol kariéry a spolupráce s francouzskou novou vlnou Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1960, kdy ztvárnila hlavní roli v kriminálním filmu Comment qu'elle est? (Women Are Like That) po boku Eddieho Constantina. Ve stejném roce se objevila s Jean-Louisem Trintignantem ve filmu Le coeur battant (The French Game), který režíroval Jacques Doniol-Valcroze, jenž se později stal jejím manželem. Zásadním momentem v její kariéře byla hlavní role ve filmu L'Immortelle (1963) režiséra Alaina Robbe-Grilleta. Tento snímek, který byl uveden na 13. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně a získal cenu Prix Louis Delluc, představuje jeden z vrcholů její filmografie. V tomto snímku ztvárnila tajemnou ženu označovanou jako "L", do níž se zamiluje francouzský muž během svého pobytu v Istanbulu. Film je charakteristický svou nelineární strukturou, snovými sekvencemi a experimentálním stylem vyprávění, typickým pro francouzskou novou vlnu. Mezinárodní kariéra V 70. letech se Françoise Brion prosadila i v mezinárodních produkcích. V roce 1975 se objevila v akčním thrilleru Rosebud režiséra Otto Premingera, kde ztvárnila postavu Meliny Nikolaos. Film, ve kterém hlavní role hráli Peter O'Toole a Richard Attenborough, pojednával o únosu pěti dcer milionářů palestinskou teroristickou skupinou. Přestože film nebyl kritiky příliš dobře přijat, představoval pro Brion významnou mezinárodní zkušenost. Pozdější kariéra V 90. letech a na počátku nového tisíciletí pokračovala Françoise Brion v natáčení významných filmů. V roce 1995 se objevila ve filmu Nelly et Monsieur Arnaud (Nelly and Mr. Arnaud) režiséra Clauda Sauteta, kde ztvárnila postavu Lucie po boku Michela Serraulta a Emmanuelle Béart. Film získal Césara za nejlepší režii a nejlepší mužský herecký výkon. V roce 2003 se objevila ve francouzsko-americké romantické komedii Le Divorce (The Divorce) režiséra Jamese Ivoryho, kde hrála roli majitelky knihkupectví. Ve stejném roce účinkovala také ve francouzském televizním miniseriálu Les Liaisons dangereuses (Dangerous Liaisons) s Catherine Deneuve, Rupertem Everettem a Nastassjou Kinski. Její zatím poslední filmovou rolí byla účast ve snímku Le premier jour du reste de ta vie (The First Day of the Rest of Your Life) režiséra Rémiho Bezançona z roku 2008, který vypráví příběh jedné rodiny v průběhu dvanácti let. Osobní život Françoise Brion byla vdaná za herce Paula Guerse (1958-1963) a později za režiséra Jacquese Doniol-Valcroze, s nímž má dvě děti - Diane a Simona Doniol-Valcroze. Odkaz Během své dlouhé kariéry se Françoise Brion etablovala jako významná představitelka francouzské kinematografie. Její spolupráce s předními režiséry francouzské nové vlny a účast v experimentálních filmech 60. let z ní učinily respektovanou herečku, jejíž elegantní přítomnost na plátně a schopnost ztvárnit tajemné, sofistikované postavy zanechaly nesmazatelnou stopu v dějinách filmu.

Trailery