Jock Brandis

Jock Brandis, narozen 1. listopadu 1946 v Maarnu, Utrecht, Nizozemsko, je filmový technik, herec, vynálezce a humanitární pracovník. Jeho kariéra zahrnuje práci v oblasti filmu, kde působil především jako osvětlovač (gaffer), kameraman a specialista na speciální efekty, ale také jako příležitostný herec. Filmová kariéra Po přestěhování z Nizozemska do Kanady v mládí se Jock Brandis začal věnovat filmovému průmyslu. Jeho filmografie zahrnuje spolupráci na významných filmech, kde pracoval především v technických pozicích. Mezi jeho nejznámější filmy patří Videodrome (1983) režiséra Davida Cronenberga, kde působil jako osvětlovač a také se objevil v herecké roli. Dále pracoval na filmech The Dead Zone (1983), Blue Velvet (1986) režiséra Davida Lynche a Passenger 57 (1992). Jeho technické dovednosti byly využity také při natáčení hororových snímků jako Scanners (1981), The Brood (1979) a The Blob. Brandis se objevil i v menší herecké roli ve filmu Maximum Overdrive (1986), kde ztvárnil řidiče nákladního vozu a zároveň působil jako hlavní osvětlovač. Na tomto filmu, který režíroval Stephen King, Brandis také pomáhal zajišťovat nákladní vozy pro natáčení a díky svým technickým dovednostem byl pověřen mnoha úkoly nad rámec běžné práce osvětlovače. V roce 1977 se podílel na filmu Death Bed: The Bed That Eats, kde ztvárnil roli kněze a zároveň vytvořil speciální efekty včetně titulní "postele, která požírá". Humanitární činnost Vedle své filmové kariéry se Jock Brandis věnuje humanitární činnosti. V mládí se připojil k organizaci CUSO, kanadské humanitární skupině, a později spolupracoval s dalšími charitativními organizacemi jako Oxfam. Jeho zkušenosti z humanitární práce mu pomohly při vytváření speciálních kamer a osvětlovacích zařízení pro filmový průmysl. V 70. letech byl spolu se svou manželkou Suzannou Ploughright předmětem dokumentárního filmu The Salvage Prince, který sledoval jejich úsilí o renovaci historického remorkéru. Vynálezecká činnost V roce 2002 se Brandis proslavil vynálezem Universal Nut Sheller (Univerzální louskač ořechů), jednoduchého zařízení na loupání arašídů, které vyvinul po návštěvě vesnice v Mali. Tam zjistil, že místní ženy tráví mnoho času ručním loupáním arašídů, což jim způsobovalo krvavé a bolavé ruce. Jeho vynález, který stál pouhých 28 dolarů, výrazně zlepšil životy lidí v rozvojových zemích tím, že snížil pracovní dobu a umožnil farmářům zpracovávat plodiny přímo na místě. V roce 2003 založil neziskovou organizaci The Full Belly Project, která se zaměřuje na navrhování a distribuci vhodných technologií v rozvojových zemích. Za svou humanitární práci získal v roce 2006 ocenění Popular Mechanics Breakthrough Award for Innovation a v roce 2008 Purpose Prize. Brandis je také autorem knihy The Ship's Cat (2000) a v roce 2014 spolupracoval s autorkou Gwenyfar Rohler na divadelní adaptaci filmu Death Bed: The Bed That Eats.