Jacek Braciak, narozen 12. května 1968, je polský filmový a divadelní herec. Vystudoval herectví na Divadelní akademii Aleksandra Zelwerowicze ve Varšavě. Od roku 1991 se objevil ve více než 60 filmech a stal se jednou z nejvýraznějších osobností polské kinematografie. Počátky kariéry a průlom Jacek Braciak se výrazněji prosadil v roce 2002, kdy ztvárnil roli Jureczka Sokolowa ve filmu Edi režiséra Piotra Trzaskalského. V tomto sociálním dramatu hrál přítele hlavního hrdiny, sběrače šrotu, který se pohybuje na okraji společnosti. Za svůj výkon v této roli získal Polskou filmovou cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Film Edi byl vybrán jako polský kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, i když nakonec nebyl nominován. Tento snímek se stal jedním z nejuznávanějších polských filmů své doby a Braciakovi otevřel dveře k dalším významným rolím. Spolupráce s významnými režiséry V průběhu své kariéry Braciak spolupracoval s předními polskými režiséry. Významná byla zejména jeho spolupráce s Wojciechem Smarzowským, se kterým natočil několik oceňovaných filmů. V roce 2011 se objevil ve válečném dramatu Rose (Róża), kde ztvárnil postavu Władka, manžela Amelie. Film se odehrává v poválečném Mazursku a vypráví příběh lásky mezi mazurskou vdovou a bývalým důstojníkem polské Zemské armády. Za tuto roli Braciak opět získal Polskou filmovou cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli, čímž potvrdil svůj mimořádný talent. Kontroverzní role a kritický úspěch V roce 2018 se Braciak objevil v kontroverzním dramatu Clergy (Kler), které se stalo jedním z nejúspěšnějších polských filmů v historii. Film režiséra Wojciecha Smarzowského, který kriticky nahlíží na katolickou církev v Polsku, přilákal do kin více než 5 milionů diváků. Braciak zde ztvárnil kněze Lisowského, ambiciózního pracovníka kurie ve velkém městě, který sní o kariéře ve Vatikánu. Jeho výkon byl kritiky vysoce hodnocen jako "soustředěný a mrazivý". Film vyvolal v Polsku bouřlivé reakce a stal se předmětem intenzivních společenských diskusí. Mezinárodní uznání Mezinárodní pozornost si Braciak získal rolí v historickém dramatu Leave No Traces (Żeby nie było śladów) z roku 2021. Film režiséra Jana P. Matuszyńského byl vybrán do hlavní soutěže na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách a stal se polským kandidátem na Oscara. Braciak zde ztvárnil Tadeusze Popiela, otce hlavního hrdiny a bývalého vojáka, jehož slepý patriotismus je zneužit vládními agenty. Za svůj výkon v tomto filmu získal Braciak svou třetí Polskou filmovou cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli, což je mimořádný úspěch v historii polské kinematografie. Další významné filmy Mezi další významné filmy v Braciakově filmografii patří válečné drama Katyň (2007) režiséra Andrzeje Wajdy, které bylo nominováno na Oscara, historické drama Hatred (Wołyń, 2016) a Traffic Department (Drogówka, 2013). V roce 2018 se také podílel jako koproducent na filmu A Coach's Daughter (Córka trenera), ve kterém zároveň ztvárnil hlavní roli. Herecký styl a odkaz Jacek Braciak je známý svou schopností ztvárnit komplexní a často rozporuplné postavy. Jeho herecký projev je charakteristický svou intenzitou, autenticitou a schopností vyjádřit hluboké emoce i bez slov. Díky svému talentu a všestrannosti se stal jedním z nejrespektovanějších herců v Polsku a významnou osobností středoevropské kinematografie. Jeho role často odrážejí složitou polskou historii a společenské problémy, čímž přispívá k umělecké reflexi polské identity. Současná kariéra Braciak nadále patří mezi nejvyhledávanější polské herce a pravidelně se objevuje ve významných filmových projektech. Jeho schopnost vybírat si kvalitní role a podávat v nich přesvědčivé výkony z něj činí jednu z nejvýraznějších osobností současného polského filmu.

Klér