Ruth Warrick

Ruth Elizabeth Warrick (29. června 1916 – 15. ledna 2005) byla americká herečka, zpěvačka a politická aktivistka, narozená v Saint Joseph v Missouri. Její kariéra zahrnovala film, divadlo, rozhlas a televizi, přičemž největší slávu jí přinesla role Phoebe Tyler Wallingford v dlouholetém televizním seriálu All My Children. Počátky kariéry a filmový debut Ruth Warrick začala svou uměleckou dráhu jako rozhlasová zpěvačka v New Yorku, kam se dostala poté, co vyhrála soutěž esejí a stala se "Miss Jubilesta", placenou vyslankyní Missouri v New Yorku. Její život se dramaticky změnil, když ji mladý a talentovaný Orson Welles obsadil do svého přelomového filmu Citizen Kane (1941). V tomto dnes již legendárním snímku ztvárnila Emily Monroe Norton, neteř prezidenta Spojených států a první manželku Charlese Fostera Kanea. Welles ji údajně vybral se slovy: "Nehledám herečku, která by hrála dámu, chci herečku, která dámou je." Její výkon v tomto filmu, zejména ve slavné snídaňové montážní sekvenci zobrazující rozpad manželství, byl kritiky vysoce ceněn. Hollywoodská kariéra v 40. letech Po úspěšném debutu v Citizen Kane podepsala Warrick sedmiletou smlouvu se studiem RKO Pictures. Během 40. let se objevila v řadě filmů, i když většinou v menších rolích nebo jako druhá hlavní ženská postava. K jejím významným filmům z tohoto období patří The Corsican Brothers (1941), kde hrála hraběnku Isabelle po boku Douglase Fairbankse Jr., a Journey Into Fear (1943), kde se opět setkala s Orsonem Wellesem a Josephem Cottenem. Mezi další důležité filmy v její filmografii patří The Iron Major (1943), Mr. Winkle Goes to War (1944) a Guest in the House (1944). Po druhé světové válce se objevila v dnes kontroverzním filmu studia Disney Song of the South (1946), kde hrála Sally, matku hlavního dětského hrdiny. V tomto snímku, který kombinoval hranou akci s animací, účinkovala po boku svého tehdejšího manžela Erika Rolfa. Následovaly filmy jako Daisy Kenyon (1947) s Joan Crawford a Henry Fondou, a The Great Dan Patch (1949). Přechod k televizi Koncem 40. let začaly být filmové role pro Warrick méně časté a méně významné. Na počátku 50. let, když se blížila ke čtyřicítce, se začala více orientovat na televizi. Nejprve účinkovala v různých antologických seriálech jako Studio One Hollywood a Robert Montgomery Presents. V roce 1953 se stala členkou obsazení mýdlové opery The Guiding Light, kde hrála Janet Johnson. O tři roky později ji scenáristka Irna Phillips obsadila do své nové mýdlové opery As the World Turns, kde ztvárnila postavu Edith Hughes až do roku 1960. V televizní sezóně 1961-62 hrála hlavní roli v seriálu Father of the Bride. Významným krokem v její kariéře bylo angažmá v populárním primetime seriálu Peyton Place (1965-1967), kde ztvárnila Hannah Cord. Za tento výkon byla v roce 1967 nominována na cenu Emmy. V roce 1969 se naposledy objevila ve větší filmové roli ve snímku The Great Bank Robbery. All My Children a pozdější kariéra Největší slávu a uznání přinesla Warrick role Phoebe Tyler (později Phoebe Tyler Wallingford) v mýdlové opeře All My Children, která měla premiéru 5. ledna 1970. Tuto roli imperativní matriarchy z Pine Valley hrála pravidelně až do své smrti v roce 2005, tedy neuvěřitelných 35 let. Její postava, původně koncipovaná jako vážná společenská snobka, se postupem času vyvinula v komplexnější charakter, který diváci "milovali nenávidět". Za svůj výkon v tomto seriálu získala Warrick dvě nominace na cenu Daytime Emmy (1975 a 1977) a v roce 2004 obdržela cenu Daytime Emmy za celoživotní dílo. Během svého působení v All My Children se Warrick příležitostně objevovala i v jiných projektech. V roce 1980 vydala autobiografii "The Confessions of Phoebe Tyler", která se zabývala jak jejím životem, tak i její slavnou televizní postavou. Hostovala v seriálech jako The Love Boat a v ABC Afterschool Specials. V roce 1985 si zopakovala roli Hannah Cord v televizním filmu Peyton Place: The Next Generation. Divadelní práce a osobní život Vedle filmové a televizní kariéry byla Warrick aktivní i na divadelní scéně. Na Broadwayi debutovala v roce 1957 v inscenaci "Miss Lonelyhearts". Později účinkovala v muzikálech jako "Take Me Along" (1959-1960) s Jackie Gleasonem a v obnoveném uvedení "Irene" (1973-1974) s Debbie Reynolds. Také absolvovala turné jako Anna v muzikálu "The King and I" a objevila se v inscenacích "Dial M for Murder", "Who's Afraid of Virginia Woolf?" a "Long Day's Journey Into Night". Ruth Warrick byla také známá svým společenským aktivismem. Dlouhodobě podporovala programy umění ve vzdělávání, včetně programů pro znevýhodněné. V roce 1983 obdržela první národní cenu Arts in Education Award, která byla následně pojmenována Ruth Warrick Award for Arts in Education. V roce 1991 získala certifikaci jako licencovaná metafyzická učitelka. V pozdějších letech se stala horlivou zastánkyní práv seniorů a zdravotně postižených. Navzdory zdravotním problémům v posledních letech života, včetně zlomeniny kyčle v roce 2001, která ji upoutala na invalidní vozík, zůstala Warrick aktivní v All My Children. Její poslední vystoupení v tomto seriálu bylo 5. ledna 2005 při příležitosti 35. výročí show. Ruth Warrick zemřela 15. ledna 2005 ve věku 88 let na komplikace spojené se zápalem plic.