Wilmut Borell

Wilmut Borell (19. listopadu 1922, Breslau, Slezsko, Německo – 19. ledna 1997, Höhenkirchen, Mnichov, Bavorsko, Německo) byl německý herec a dabér, který se proslavil především svými rolemi ve filmech a televizních seriálech v poválečném německém filmu. Raná léta a začátky kariéry Wilmut Borell se narodil v Breslau (dnes Wroclaw v Polsku) do rodiny Gustava a Berthy Borellových. Po dokončení školy a složení maturitní zkoušky na začátku 40. let byl povolán do wehrmachtu. Po druhé světové válce našel nový domov v Bavorsku, kde v Mnichově zahájil svou hereckou kariéru. Stal se členem souboru Mnichovského komorního divadla (Münchener Kammerspiele), kde ztvárnil řadu významných rolí. Filmová kariéra v 50. letech Borellova filmová kariéra začala v 50. letech, kdy se objevil v pohádkovém filmu Die goldene Gans (1953) v roli Hochhinause. Skutečný průlom však přišel v roce 1957 s filmem The Devil Strikes at Night (Nachts, wenn der Teufel kam), kde ztvárnil postavu SS-Sturmbannführera Heinricha. Tento film režiséra Roberta Siodmaka, který pojednává o sériovém vrahovi v nacistickém Německu, byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a získal německou filmovou cenu za nejlepší hraný film. O rok později se Borell objevil v dramatu Der Arzt von Stalingrad (1958) v roli pastora. Film, natočený podle románu Heinze G. Konsalika, vypráví příběh německého lékaře v sovětském zajateckém táboře po bitvě u Stalingradu. Televizní úspěchy Největší popularitu Wilmut Borell získal díky své roli v první mnichovské televizní kriminální sérii Funkstreife Isar 12 (1961-1963), kde ztvárnil postavu policejního strážmistra Herberta "Damerla" Dambrowského v 28 z celkových 35 epizod. Jeho postava, berlínský policista, tvořila kontrastní dvojici s bavorským kolegou Aloisem Huberem (Karl Tischlinger). Jejich služebním vozem byl legendární BMW 501, přezdívaný "barokní anděl". Seriál se zaměřoval na každodenní policejní práci a právě tato všednost učinila oba hlavní představitele u diváků velmi oblíbenými. Rok po skončení seriálu (1964) se Borell a Tischlinger ještě jednou objevili jako Dambrowski a Huber v epizodě seriálu Der Nachtkurier meldet... Filmová tvorba 60. a 70. let V roce 1961 se Borell objevil ve válečném dramatu Until Hell Is Frozen (Der Teufel spielte Balalaika) v roli Mitterleho. V témže roce hrál také v několika dalších filmech a televizních produkcích. V roce 1967 ztvárnil role v historických dramatech Ein Schweigen am Himmel jako Der Generalkommissär a Der Röhm-Putsch jako SA-Obergruppenführer Fritz von Kraußer. V roce 1970 se objevil v experimentálním filmu Baal režiséra Volkera Schlöndorffa, kde hrál postavu Mjurka po boku Rainera Wernera Fassbindera v hlavní roli. Film byl adaptací první divadelní hry Bertolta Brechta a dlouho nebyl veřejně promítán kvůli zákazu Brechtovy vdovy. Pozdější kariéra V 70. a 80. letech pokračoval Borell v herecké kariéře především v televizních produkcích. V roce 1975 se objevil v populárním kriminálním seriálu Tatort v epizodě Das zweite Geständnis jako Leo Koczyk, statkář podezřelý z vraždy své švagrové. V roce 1976 hrál ve filmu Verlorenes Leben roli von Werdenfelsa. V roce 1980 ztvárnil postavu Snouta v televizní adaptaci Shakespearovy hry Ein Mittsommernachtstraum. Wilmut Borell se objevoval v menších rolích v německých televizních seriálech až do 90. let, včetně populárního seriálu Der Alte. Wilmut Borell zemřel 19. ledna 1997 v Höhenkirchenu u Mnichova ve věku 74 let. Za svou kariéru vytvořil desítky filmových a televizních rolí, které významně přispěly k poválečné německé kinematografii.