Roman Bohnen

Roman Aloys Bohnen (24. listopadu 1901 – 24. února 1949) byl americký herec, známý především svými charakterními rolemi ve filmech zlaté éry Hollywoodu. Narodil se v St. Paul v Minnesotě jako syn Karla Bohnena, portrétního malíře. Jeho rodina se během jeho mládí potýkala s finančními problémy. Divadelní začátky a Group Theatre Po absolvování Minnesotské univerzity v roce 1923, kde byl mimo jiné aktivním roztleskávačem, začal Bohnen svou hereckou kariéru v divadelních společnostech v St. Paul a Chicagu. Pět let působil v Goodman Theatre v Chicagu, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Hildur Ouse. V roce 1931 debutoval na Broadwayi ve hře As Husbands Go. Na pozvání svého přítele Arta Smithe se v létě 1932 připojil k prestižnímu Group Theatre, který se stal jeho uměleckým domovem na dalších devět let. V rámci této progresivní divadelní skupiny, která přinesla na Broadway Stanislavského herecký systém, vytvořil významné role v sedmi hrách Clifforda Odetse, včetně "Waiting for Lefty" (1935), "Awake and Sing!" (1935) a "Golden Boy" (1937). Bohnen byl oceňován pro svůj smysl pro humor, velkorysost a pracovitost. Filmová kariéra Po neúspěchu hry Five Alarm Waltz v roce 1941 se Bohnen s dcerou Marinou přestěhoval do Hollywoodu. Jeho filmovým debutem byl snímek Walter Wanger's Vogues of 1938 (1937), ale od roku 1941 pracoval téměř výhradně ve filmu. Během své kariéry vytvořil více než třicet filmových rolí, přičemž se specializoval na ztvárnění starších, životem unavených postav nebo dobrosrdečných, ale neefektivních autorit, a to navzdory tomu, že byl ve skutečnosti relativně mladý. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří Candy v Of Mice and Men (1939), kde ztvárnil stárnoucího jednorukého dělníka, který se připojuje ke snu George a Lennieho o vlastní farmě. Jeho výkon v této adaptaci Steinbeckova románu je považován za jeden z nejpůsobivějších v jeho kariéře. Další významnou rolí byl François Soubirous, otec Bernadetty ve filmu The Song of Bernadette (1943), kde hrál bývalého mlynáře, který se kvůli nezaměstnanosti musí živit příležitostnými pracemi. V roce 1946 ztvárnil Bohnen postavu Pata Derryho, hrdého otce válečného veterána Freda (Dana Andrews) ve filmu The Best Years of Our Lives. Ačkoli šlo o menší roli, Bohnen v ní vytvořil nezapomenutelnou scénu, kdy s téměř zlomeným hlasem plným pýchy a lásky předčítá synova vojenská vyznamenání. Mezi jeho další významné filmy patří Edge of Darkness (1943), None But the Lonely Heart (1944), The Strange Love of Martha Ivers (1946), Brute Force (1947) a Joan of Arc (1948). Actors' Laboratory a poslední roky V Hollywoodu se Bohnen stal spoluzakladatelem a hnací silou politicky aktivního Actors' Laboratory Theatre. V únoru 1948 byl spolu s dalšími členy skupiny předvolán před kalifornský senátní výbor kvůli podezření z komunistických sympatií. Bohnen a ostatní odmítli odpovědět na otázky, zda byli někdy komunisty, což vedlo k odebrání daňového osvobození pro Actors' Laboratory. V osobním životě se Bohnen po smrti své manželky Hildur v roce 1941 staral sám o jejich dceru Marinu, narozenou v roce 1936. Během představení v produkci Actors' Laboratory zkolaboval na konci druhého dějství. Trpěl srdeční chorobou a 24. února 1949 zemřel ve věku 47 let. Podle knihy Wendy Smith o Group Theatre přispěly k jeho předčasnému úmrtí stres z problémů laboratoře a jeho osobní problémy jako samoživitele. Roman Bohnen zůstává v paměti filmových historiků jako výjimečný charakterní herec, jehož přirozený talent a schopnost ztvárnit komplexní postavy z něj učinily respektovanou osobnost zlaté éry Hollywoodu.