Eric Blore

Eric Blore (23. prosince 1887 – 2. března 1959) byl anglický herec a spisovatel, který se proslavil především jako představitel elegantních komorníků, majordomů a sluhů v hollywoodských filmech 30. a 40. let 20. století. Raný život a začátky kariéry Eric Blore se narodil ve Finchley, severním předměstí Londýna, jako syn Henryho a Mary Bloreových. Po ukončení studia začal v 18 letech pracovat jako pojišťovací agent. Během cesty do Austrálie se však začal zajímat o divadlo a herectví. Po návratu do Anglie opustil svou práci v pojišťovnictví a plně se věnoval herecké kariéře. Během první světové války sloužil v pluku South Wales Borderers a později se připojil k Royal Flying Corps, než byl pověřen vedením 38. divizního koncertního souboru ve Francii ("The Welsh Wails") v letech 1917-1919. Divadelní kariéra Blore zahájil svou londýnskou divadelní kariéru v dubnu 1913, kdy se poprvé objevil v Empire Theatre na Leicester Square v revue C.H. Bovilla "All the Winners". Během své divadelní kariéry se zaměřoval především na revue a hudební komedie, ale účinkoval i v činohrách. Psal také skečové scénáře pro revue a varieté, z nichž nejtrvalejší byl "The Disorderly Room", který napsal během své vojenské služby. V roce 1923 debutoval na Broadwayi v muzikálové komedii "Little Miss Bluebeard", která zaznamenala velký úspěch a běžela přes 170 představení. V následujícím roce pracoval jako textař pro revue "Andre Charlot's Revue of 1924". V roce 1932 hrál číšníka v muzikálu Colea Portera "Gay Divorce", který měl na Broadwayi 248 představení a v němž účinkoval i Fred Astaire. Filmová kariéra Blore debutoval ve filmu již v roce 1920 v britském němém snímku "A Night Out and a Day In", ale jeho hollywoodská kariéra začala skutečně až v roce 1926, kdy se objevil v němé verzi "The Great Gatsby". S příchodem zvukového filmu se jeho kariéra rozběhla naplno, především díky jeho výraznému britskému přízvuku, precizní dikci a dokonalému komediálnímu načasování. Spolupráce s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou Blore se proslavil zejména spoluprací s tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové. Objevil se v šesti jejich společných filmech: Flying Down to Rio (1933), The Gay Divorcee (1934), Top Hat (1935), Swing Time (1936), Shall We Dance (1937) a The Sky's the Limit (1943). V těchto filmech často ztvárňoval role komorníků, číšníků nebo jiných služebníků s typicky britským šarmem a lehce povýšeneckým vystupováním. V Top Hat, jednom z nejslavnějších muzikálů této dvojice, hrál Blore komorníka Batese, který přispívá ke komediálnímu zápletce založené na záměně identit. Jeho výkon v tomto filmu je považován za jeden z jeho nejlepších a pomohl upevnit jeho pozici jako jednoho z nejvyhledávanějších charakterních herců své doby. Spolupráce s Prestonem Sturgesem Dalším významným obdobím Bloreovy kariéry byla spolupráce s režisérem Prestonem Sturgesem. Ačkoli s ním natočil pouze dva filmy, jeho role v The Lady Eve (1941) byla považována za jeho mistrovský výkon. V tomto filmu se odklonil od svých typických rolí služebníků a ztvárnil podvodníka Pearlyho, který se vydává za britského šlechtice sira Alfreda McGlennana Keitha, aby okrádal bohaté Američany. Jeho scéna s důvěřivým Henrym Fondou je považována za jeden z vrcholů filmu. V Sullivan's Travels (1941) se vrátil ke své typické roli komorníka, tentokrát jako sluha filmového režiséra Johna L. Sullivana, kterého hrál Joel McCrea. Série Lone Wolf a další role Blore byl také obsazen jako komorník Jamison v adaptacích detektivních románů o Lone Wolfovi. Mezi lety 1940 a 1947 se objevil v jedenácti filmech této série, většinou po boku Warrena Williama v roli Michaela Lanyarda. Tato série byla u diváků velmi populární díky kvalitním scénářům a dobré produkci. Pozdější kariéra a odkaz V roce 1949 propůjčil svůj nezaměnitelný hlas postavě pana Žabáka (J. Thaddeus Toad) v animovaném filmu studia Disney The Adventures of Ichabod and Mr. Toad. Tato role mu zajistila nesmrtelnost v oblasti animace. Koncem 40. let začal Blore bojovat s nedostatkem kvalitních rolí a objevoval se především v méně významných filmech. Jeho poslední filmovou rolí byl opilý džin ve filmu Bowery to Baghdad (1955). V roce 1956 se po mrtvici stáhl z filmového průmyslu. Eric Blore zemřel 2. března 1959 v Hollywoodu na infarkt ve věku 71 let. Zanechal po sobě manželku Claru, syna Erica Jr. a jedno vnouče. Jeho přínos filmovému průmyslu byl významný - objevil se v pěti filmech, které byly zařazeny do Národního filmového registru Kongresové knihovny jako "kulturně, historicky nebo esteticky významné": Gold Diggers of 1933 (1933), Top Hat (1935), Swing Time (1936), The Lady Eve (1941) a Sullivan's Travels (1941). Eric Blore zůstává v paměti filmových fanoušků jako jeden z nejlepších charakterních herců své doby, jehož precizní komediální načasování a nezaměnitelný britský šarm obohatily desítky hollywoodských filmů zlaté éry.