Lajos Biró

Lajos Biró (narozen jako Lajos Blau), 22. srpna 1880, Nagyvárad, Rakousko-Uhersko (dnes Oradea, Rumunsko) – 9. září 1948, Londýn, Velká Británie, byl významný maďarský scénárista, dramatik, novinář a spisovatel, který se proslavil především svou prací pro film. Raná léta a novinářská kariéra Lajos Biró se narodil do maďarské židovské rodiny. Podle některých zdrojů se narodil ve Vídni, většina pramenů však uvádí jako místo narození Nagyvárad v tehdejším Rakousku-Uhersku. Po dokončení středoškolského vzdělání pracoval jako novinář v Paříži, poté od roku 1900 v Oradeji a od roku 1905 v Budapešti. V roce 1904 se stal zástupcem šéfredaktora významných novin Pesti Napló a později pracoval také pro liberální Budapesti Napló a radikální Világ. V březnu 1906 se oženil s Jolan Veszi, dcerou J. Vesziho. Během své novinářské kariéry v Budapešti se spřátelil s básníkem Adym, jehož básnickou velikost jako první rozpoznal a propagoval. Literární tvorba a politická činnost Biró byl plodným autorem, který publikoval přibližně 30 svazků romantických her, románů a povídek. Mezi jeho významná literární díla patří sbírky povídek jako "Huszonegy novella" (Dvacet jedna povídek, 1908) a "Kunszállási emberek" (Lidé z Kunszállás, 1912). Z jeho divadelních her vynikly zejména "Sárga liliom" (Žlutá lilie, 1912) a "Hotel Imperial" (1917), která se později stala základem pro několik filmových adaptací. Během říjnové revoluce v roce 1918 byl Biró jmenován státním tajemníkem na ministerstvu zahraničí. Po pádu revoluce však musel z Maďarska uprchnout a usadil se ve Vídni. Začátky filmové kariéry Ve Vídni začala Birova dlouhá spolupráce s Alexandrem Kordou, když napsal scénář pro film The Prince and the Pauper (Prinz und Bettelknabe, 1920). Stal se zde populárním autorem a dramatikem, než v roce 1924 odešel do Hollywoodu, kde prodal svou hru The Czarina režiséru Ernstu Lubitschovi, která se stala základem pro film Forbidden Paradise. V Hollywoodu pracoval jako úspěšný scénárista němých filmů. Jeho hra Hotel Imperial byla adaptována pro film celkem třikrát, naposledy jako Five Graves to Cairo (1943) režiséra Billyho Wildera. Spolupráce s Alexandrem Kordou V roce 1932 se Biró přestěhoval do Velké Británie, kde se stal součástí kreativního týmu maďarských filmových tvůrců, které Alexander Korda shromáždil pro svou nově založenou produkční společnost London Films. Biró zde působil jako scénárista a výkonný ředitel. Napsal scénář pro Kordův první britský film Service for Ladies a působil jako "dramaturg" neboli supervizor scénářů nejen pro filmy, které Korda sám režíroval, ale i pro ty, které produkoval. Nejvýznamnější filmová díla Mezi jeho nejvýznamnější scénáristické práce patří The Private Life of Henry VIII (1933), který režíroval Alexander Korda s Charlesem Laughtonem v hlavní roli. Film byl nominován na Oscara za nejlepší film a etabloval Kordu jako předního filmového tvůrce. Biró dále spolupracoval na scénářích k filmům The Scarlet Pimpernel (1934) s Leslie Howardem, Rembrandt (1936), Knight Without Armor (1937) s Robertem Donatem a Marlene Dietrich, a The Thief of Bagdad (1940). V roce 1929 byl Biró nominován na Oscara za nejlepší původní námět za film The Last Command (1928), který režíroval Josef von Sternberg. Mezi další významné filmy, na kterých se podílel, patří The Private Life of Don Juan (1934), Sanders of the River (1935), The Drum (1938), The Four Feathers (1939) a Dark Journey (1937). Lajos Biró zůstal v úzkém spojení s Alexandrem Kordou až do své smrti v roce 1948. Zemřel v Londýně na srdeční infarkt ve věku 68 let a je pohřben na severní části hřbitova Hampstead v severním Londýně. Jeho rozsáhlá filmografie a významný přínos britské kinematografii z něj činí jednu z klíčových osobností evropského filmu první poloviny 20. století.