Michel Berto

Michel Berto (25. prosince 1939, Grenoble, Francie – 25. prosince 1995, Paříž, Francie) byl francouzský herec, který se během své kariéry prosadil především v autorských filmech francouzské nové vlny a nezávislé kinematografie. Počátky kariéry Michel Berto zahájil svou hereckou dráhu v 60. letech, kdy se francouzská kinematografie nacházela v období významných tvůrčích proměn. Svým subtilním hereckým projevem a schopností přirozeně ztvárnit různorodé charaktery si brzy získal pozornost režisérů experimentálního proudu. Berto patřil k hercům, kteří dokázali přesvědčivě pracovat s improvizací, což ho předurčilo ke spolupráci s režiséry jako Jacques Rivette nebo Bertrand Tavernier. Spolupráce s Jacquesem Rivettem Jedním z klíčových momentů Bertovy kariéry byla spolupráce s režisérem Jacquesem Rivettem na experimentálním filmu Out 1 (1971). V tomto téměř třináctihodinovém díle, které je považováno za jeden z nejvýznamnějších experimentů francouzské kinematografie, ztvárnil Michel Berto postavu Honey Moona, homosexuálního přítele hlavní hrdinky Frédérique (kterou hrála jeho tehdejší manželka Juliet Berto). Film, rozdělený do osmi epizod, se zabývá tématem tajemného spiknutí a propojuje několik zdánlivě nesouvisejících příběhů. Berto se později objevil i ve zkrácené verzi tohoto díla nazvané Out 1: Spectre (1972). Spolupráce s Bertrandem Tavernierem Významná byla také Bertova spolupráce s režisérem Bertrandem Tavernierem. V roce 1975 se objevil v historickém filmu Que la fête commence (Ať začne slavnost), kde ztvárnil roli abbého Ludvíka XV. O dva roky později účinkoval v Tavernierově sociálním dramatu Des enfants gâtés (Rozmazlené děti, 1977). Tato spolupráce podtrhla Bertovu schopnost přizpůsobit se různým žánrům a režijním přístupům. Vrchol kariéry Za jeden z vrcholů Bertovy filmografie je považován film Roberte (1979) režiséra Pierra Zuccy. V tomto kontroverzním snímku, adaptaci románu Pierra Klossowského, ztvárnil Michel Berto postavu Justina. Film vypráví příběh čtyřicetileté Roberte, která byla za války součástí odboje a později se provdala za staršího katolického estéta Octava. Ten svou ženu podrobuje zvláštnímu rituálu, kdy ji vystavuje setkáním s různými návštěvníky. Berto zde prokázal svůj cit pro náročné charakterové role v intelektuálně náročných dílech. Pozdní kariéra V 80. a 90. letech Michel Berto pokračoval v natáčení, i když se často objevoval v menších rolích. Jedním z jeho posledních významných filmů byl Joan the Maid 2: The Prisons (1994, Johana z Arku 2: Vězení) opět pod režijním vedením Jacquese Rivetta. Tento historický film s Sandrine Bonnaire v hlavní roli zachycuje pozdější život Johanky z Arku včetně jejího soudu a popravy. Bertova účast v tomto ambiciózním projektu potvrdila jeho pozici respektovaného charakterního herce francouzské kinematografie. Osobní život a odkaz Michel Berto byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla herečka Juliet Berto, se kterou spolupracoval na šesti filmech: Out 1 (1971), Défense de savoir (1973), Erica Minor (1974), L'argent des autres (1978), Roberte (1979) a Neige (1981). Později se oženil s herečkou Marií Berto. Během své kariéry vytvořil Michel Berto více než 80 filmových a televizních rolí, čímž se zařadil mezi významné charakterní herce francouzské kinematografie druhé poloviny 20. století. Zemřel v den svých 56. narozenin, 25. prosince 1995 v Paříži. Na jeho počest složil slavný francouzský šansoniér Charles Trenet píseň "Michel".