Harry Beresford

Harry J. Beresford, narozen 4. listopadu 1863 v Londýně, Anglie, zemřel 4. října 1944 v Los Angeles, Kalifornie, byl anglický herec působící na americké divadelní scéně a ve filmu. Počátky kariéry Harry Beresford, vlastním jménem Henry William Walter Horseley Beresford, zahájil svou hereckou kariéru v roce 1885 jako člen sboru v inscenaci Little Jack Sheppard v londýnském Gaiety Theatre. V roce 1886 se přestěhoval do Spojených států, kde následujících 30 let vystupoval po celé zemi v repertoárových divadlech a s různými kočovnými společnostmi, včetně své vlastní. V počátcích své kariéry používal profesionální jméno Harry J. Morgan. Úspěchy na Broadwayi První významný úspěch na Broadwayi přišel v roce 1919 s inscenací Boys Will Be Boys, po níž následovala hlavní role v představení Shavings (1920). Zlomovým momentem v jeho kariéře bylo vytvoření role alkoholika Clema Hawleyho v komedii Dona Marquise The Old Soak v srpnu 1922. Tuto postavu, kterou Beresford proslavil, hrál po dobu dvou let a představení se dočkalo 325 repríz v Plymouth Theatre. Sklidil také uznání za své charakterní výkony v broadwayských inscenacích Stolen Fruit (1925) a The Perfect Alibi (1928). Filmová kariéra Mezi lety 1926 a 1938 se Beresford objevil jako herec ve vedlejších rolích ve více než 50 hollywoodských filmech. Jeho filmový debut přišel v roce 1926 ve sportovním snímku The Quarterback s Richardem Dixem. V počátcích své filmové kariéry účinkoval v takových filmech jako Charlie Chan Carries On (1931) a Heaven on Earth (1931). Následovaly role ve filmech The Match King (1932), So Big (1932) s Barbarou Stanwyck a v thrilleru Doctor X (1932) s Lionelem Atwillem. Významné filmové role Beresfordova vášeň pro herectví pokračovala v projektech jako Ever in My Heart (1933), v dramatu Night Flight (1933) s Johnem Barrymorem a ve filmu The Mind Reader (1933). Objevil se také v I Cover the Waterfront (1933), The Sign of the Cross (1932) a Dinner at Eight (1933). V pozdější fázi své kariéry ztvárnil role ve filmech The Little Minister (1934) a v prestižních adaptacích literárních děl - David Copperfield (1935), kde hrál Dr. Chillipa po boku W. C. Fieldse, a Anna Karenina (1935) s Gretou Garbo. Mezi jeho další významné filmy patří I Found Stella Parish (1935), Grand Jury (1936) a Follow the Fleet (1936). Závěr kariéry Svou poslední filmovou roli ztvárnil v dobrodružném snímku The Prince and the Pauper (1937) s Bobbym Mauchem. V roce 1938 se naposledy objevil ve filmu Newsboys' Home a následně získal autorský kredit za příběh k filmu Long Shot (1939) o dostihových závodech. Kromě herectví se věnoval také scenáristice a psaní románů. Osobní život Beresford byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla herečka Emma Dunn, s níž se oženil 4. října 1897 v Chicagu. Rozvedli se 10. února 1909 v New Yorku, přičemž Dunn získala výhradní péči o jejich dceru Dorothy. Jeho druhé manželství bylo s herečkou Edith Wylie, která s ním vystupovala v divadelní hře The Other House. Toto manželství trvalo až do konce jeho života. Zajímavostí je, že v roce 1936, když byl Beresford ve věku 72 let, zkolaboval při práci na zvukovém pódiu RKO Pictures a byl v bezvědomí po dobu dvou hodin. Náhodou se o něj postarala jeho bývalá manželka Emma Dunn, která pracovala na nedalekém natáčení. Harry Beresford zemřel 4. října 1944 ve svém domě v Toluca Lake v Los Angeles na srdeční onemocnění ve věku 80 let, přesně v den svých 47. narozenin od svatby s první manželkou.