Kaye Ballard

Kaye Ballard (20. listopadu 1925 – 21. ledna 2019) byla americká herečka, komička a zpěvačka. Narodila se jako Catherine Gloria Balotta v Clevelandu v Ohiu italským přistěhovalcům Leně (rozené Nacarato) a Vincenzu (později Vincent James) Balottovým, kteří pocházeli z Kalábrie v jižní Itálii. Počátky kariéry Kaye Ballard začala svou kariéru ve 40. letech 20. století jako hudební komička. Její talent byl objeven v detroitském nočním klubu legendárním kapelníkem Spikem Jonesem, s jehož skupinou následně dva roky vystupovala. Během těchto let nejen zpívala, ale také hrála na flétnu a tubu a účastnila se komediálních výstupů souboru. V této době si vybudovala pověst všestranné umělkyně s výrazným komediálním talentem a schopností zaujmout publikum jak fyzickou komedií, tak dialogovými scénkami. Broadwayská kariéra Na Broadwayi debutovala v roce 1951 v muzikálu Top Banana. Její skutečný průlom však přišel v roce 1954, kdy ztvárnila roli Heleny Trojské v muzikálu The Golden Apple, kde představila dnes již klasickou píseň "Lazy Afternoon". Tento muzikál, který byl původně uveden off-Broadway, se stal prvním off-broadwayským představením, které získalo cenu New York Drama Critics' Circle za nejlepší muzikál. Mezi její další významné divadelní role patřily vystoupení v muzikálech Carnival! (1961), The Beast in Me (1963) a titulní role v muzikálu Molly (1973). V roce 1981 se objevila v The Pirates of Penzance. Během své kariéry také ztvárnila ikonické role jako Mama Rose v Gypsy a Dolly Levi v Hello, Dolly! Televizní kariéra V televizi debutovala v roce 1951 v pořadu Henry Morgan's Great Talent Hunt. Jednou z jejích nejpamátnějších televizních rolí byla postava nevlastní sestry Portie v televizní produkci Rodgers a Hammersteinova muzikálu Cinderella z roku 1957, kde hrála po boku Julie Andrews. Tato role dokonale využila její komediální talent. V letech 1961-1963 byla pravidelnou účinkující v The Perry Como Show jako součást Kraft Music Hall Players. Největší televizní slávu jí přinesla role Kaye Buell v sitcomu The Mothers-in-Law (1967-1969), kde hrála ženu, jejíž syn se ožení s dcerou sousedky, kterou ztvárnila Eve Arden. Tento seriál produkoval Desi Arnaz a dokonale využil Ballardové komediální instinkty. V letech 1970-1972 se pravidelně objevovala v The Doris Day Show jako majitelka restaurace Angie Pallucci. Během své kariéry byla také častým hostem v různých talk show a varietních pořadech, včetně pořadů Eda Sullivana, Jacka Paara, Johnnyho Carsona a dalších. Filmová kariéra Ačkoli film nikdy nebyl jejím hlavním médiem, Kaye Ballard se objevila v několika významných snímcích. Svůj filmový debut zaznamenala v roce 1958 v muzikálové komedii The Girl Most Likely po boku Jane Powell, kde podala vynikající výkon. Mezi její další filmové role patřily snímky A House Is Not a Home (1964) se Shelley Winters, Which Way to the Front? (1970) s Jerrym Lewisem, The Ritz (1976) s Ritou Moreno a Jerrym Stillerem a Freaky Friday (1976) s mladou Jodie Foster. V pozdějších letech se objevila v menších rolích ve filmech Baby Geniuses (1999) a The Million Dollar Kid (2000). Hudební kariéra Kaye Ballard byla také uznávanou zpěvačkou. V roce 1954 se stala první interpretkou písně "Fly Me to the Moon" (původně nazvané "In Other Words"). V roce 1962 vydala LP Peanuts, na kterém ztvárnila Lucy van Pelt z komiksu Peanuts. Byla známá svými kritiky oceňovanými nočními klubovými vystoupeními a kabaretními show, kde kombinovala svůj pěvecký talent s komediálními výstupy. Pozdější kariéra a odkaz Ballard pokračovala ve vystupování až do vysokého věku, oficiálně oznámila svůj odchod do důchodu v roce 2015 ve věku 89 let. Její kariéra trvala neuvěřitelných osm desetiletí. V roce 2019 se zúčastnila promítání dokumentu o svém životě s názvem Kaye Ballard: The Show Goes On na filmovém festivalu v Palm Springs. Krátce poté, 21. ledna 2019, zemřela ve svém domě v Rancho Mirage v Kalifornii ve věku 93 let na rakovinu ledvin. Kaye Ballard byla všestrannou umělkyní s výrazným komediálním talentem a silným pěveckým projevem. Její schopnost kombinovat fyzickou komedii s dialogovými scénkami a hudebními vystoupeními z ní učinila jednu z nejvýraznějších osobností amerického zábavního průmyslu druhé poloviny 20. století.