Eduardo Arozamena

Eduardo Arozamena Lira (13. října 1875, Ciudad de México, Mexiko – 21. května 1951, Ciudad de México, Mexiko) byl významný mexický herec, režisér a scenárista, přezdívaný "El Nanche Arozamena". Počátky kariéry Eduardo Arozamena začínal jako zpěvák (baryton) a divadelní herec. Již od dětství zpíval v kostelním sboru, kde sloužil jako ministrant. V mladém věku se připojil k divadelní společnosti sester Moriones, která byla známá pěstováním žánrů operety a zarzuely. Na počátku 20. století účinkoval v divadelních představeních jako El soldado de chocolate, La viuda alegre a El conde de Luxemburgo. Během vojenského režimu generála Huerty byl nucen odejít do exilu na Kubu, kde se stal významnou postavou havanských divadel. Filmová kariéra Po návratu do Mexika se Arozamena zapojil do národní kinematografie. Svou filmovou kariéru zahájil již v éře němého filmu, kde působil jako scenárista, režisér a herec. Jeho prvním významným filmem byla La soñadora (1917). S příchodem zvukového filmu rozšířil své působení i do Hollywoodu, kde se proslavil především jako herec. Jedním z jeho nejvýznamnějších filmových počinů byla role profesora Van Helsinga ve španělské verzi filmu Dracula (1931) režiséra George Melforda. Tento film byl natáčen souběžně s anglickou verzí s Belou Lugosim a využíval stejné kulisy. Arozamenovo ztvárnění Van Helsinga přispělo k tomu, že španělská verze je některými filmovými kritiky považována za lepší než anglický originál. Zlatá éra mexické kinematografie Eduardo Arozamena se stal významnou součástí zlaté éry mexického filmu. Mezi jeho nejdůležitější snímky patří Doña Bárbara (1943), kde ztvárnil postavu Melesia Sandovala v adaptaci slavného románu venezuelského autora Rómula Gallegose. Ve filmu El Circo (1943) se objevil v roli plukovníka. Významnou kapitolou v jeho kariéře byla spolupráce s legendárním mexickým režisérem Emiliem Fernándezem, přezdívaným "El Indio". V jeho filmu Enamorada (1946), který je považován za jeden z nejlepších snímků mexické kinematografie, ztvárnil Arozamena postavu starosty Joaquína Gómeze. Film s Maríou Félix a Pedrem Armendárizem v hlavních rolích se stal klasikou mexického filmu. Pozdní kariéra V pozdějších letech své kariéry pokračoval Arozamena v intenzivní filmové činnosti. V roce 1948 se objevil hned ve dvou významných filmech režiséra Emilia Fernándeze s Maríou Félix v hlavní roli - v dramatu Rio Escondido ztvárnil postavu Dona Marcelina a v romantickém filmu Maclovia hrál roli desátníka Mendozy. Kromě herectví se Eduardo Arozamena věnoval také literatuře. Byl autorem povídek publikovaných v týdeníku "Mefistófeles" a později psal sloupek "Parece que fue ayer" ("Zdá se, že to bylo včera") pro noviny El Universal Ilustrado. Odkaz Eduardo Arozamena vybudoval solidní filmovou kariéru s více než 60 lety profesionální činnosti. Jeho poslední divadelní sezóna proběhla ve starém divadle Ideal s hrou El rancho de los gavilanes od Ladislaa Lópeze Negrete, která měla premiéru v roce 1950. Jeho posledním filmem byl El suavecito (1951). Na počest jeho mimořádného přínosu mexické kinematografii pojmenovala Národní asociace herců (ANDA) v Mexiku své nejvýznamnější ocenění, udělované členům s 50 lety kariéry, "Medaile Eduarda Arozameny". Toto ocenění se stalo symbolem dlouhověkosti a kvality v mexickém filmovém průmyslu a připomíná odkaz tohoto výjimečného umělce.