Lidia Alfonsi

Lydia Alfonsi (28. dubna 1928, Parma, Itálie – 21. září 2022, Parma, Itálie) byla významná italská herečka, která se proslavila především svými rolemi v divadle, filmu a televizi. Pocházela z dobře situované středostavovské rodiny a v mladém věku přerušila studium účetnictví, aby se věnovala divadelní kariéře. Divadelní začátky a průlom Svou hereckou dráhu zahájila jako členka amatérských divadelních souborů. V roce 1946 zvítězila v národní soutěži amatérského divadla s inscenací hry Luigiho Pirandella, kde si jí všiml jeden z porotců, režisér Anton Giulio Bragaglia, který ji okamžitě angažoval do své divadelní společnosti. Její profesionální divadelní debut se uskutečnil téhož roku v inscenaci Anna Christie od Eugena O'Neilla pod Bragagliovou režií. Brzy začala ztvárňovat hlavní role v dramatech a klasických dílech, včetně mnoha řeckých tragédií. Díky svému výraznému dramatickému talentu ztvárnila významné postavy klasického divadla jako Médeu, Elektru, Helenu či Faidru. V roce 1957 se představila v inscenaci Sluha dvou pánů po boku Marcella Morettiho pod režijním vedením Giorgia Strehlera, s níž vystupovala ve Francii, Německu a na Blízkém východě. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1957. Ačkoli byla oceňována především za své role v klasickém divadle, v zahraničí se proslavila jako představitelka historických a dobrodružných filmů. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímcích Hercules (1958), Morgan the Pirate (1960) a The Trojan Horse (1961), ve kterých hrála po boku hvězdného Steva Reevese. Významná byla také její role v psychologickém thrilleru Maria Bavy Black Sabbath (1963), kde se objevila společně s Borisem Karloffem. V tomto filmu, který byl původně natočen v angličtině a později předabován do italštiny, ztvárnila postavu Mary, která tragicky umírá rukou postavy ztvárněné Milem Quesadou. Zlatá éra televizních dramat Lydia Alfonsi je neodmyslitelně spjata se zlatou érou italských televizních dramat 60. let. V roce 1960 zahájila profesionální i osobní vztah s televizním režisérem Giacomem Vaccarim, který skončil jeho tragickou smrtí při autonehodě v roce 1963. Pod jeho vedením se stala protagonistkou několika úspěšných televizních dramat produkovaných italskou televizí RAI. Debutovala v roce 1960 jako hlavní postava v seriálu La Pisana, dramatizaci románu Ippolita Nieva Zpověď Italova, který byl vytvořen k oslavě stého výročí sjednocení Itálie. Následovaly další významné role v seriálech Mastro Don Gesualdo (1964) podle románu Giovanniho Verga, Luisa Sanfelice (1966) podle románu Alexandra Dumase a Il segreto di Luca (1969) podle románu Ignazia Siloneho. V roce 1970 získala ocenění francouzské kritiky jako nejlepší italská televizní herečka. Pozdější kariéra a odkaz V polovině 70. let se Alfonsi částečně stáhla z veřejného života a objevovala se jen sporadicky. K významnějším návratům patřilo účinkování v televizním filmu Una lepre con la faccia da bambina (1988), ve filmu Gianni Amelia Open Doors (1990) a v oceňovaném snímku Roberta Benigniho Life Is Beautiful (1997), kde ztvárnila roli nakladatelky Guicciardini. Tato role byla její poslední filmovou interpretací. Za svůj přínos italské kultuře byla jmenována velkodůstojnicí Italské republiky tehdejším prezidentem Alessandrem Pertinim. Více než 25 let byla také patronkou Národní literární ceny Pisa. Lydia Alfonsi zemřela ve svém rodném městě Parma ve věku 94 let jako uznávaná osobnost italského divadla a filmu, která zanechala nesmazatelnou stopu v kulturní historii své země.