Elsie Albiin

Elsie Albiin (17. prosince 1921 – 3. dubna 2009) byla švédská herečka narozená v Helsingborgu. Patřila mezi velké naděje švédské kinematografie 40. let 20. století a později se prosadila i v mezinárodních produkcích. Počátky kariéry Po absolvování dívčího gymnázia v Helsingborgu pracovala Elsie rok jako novinářka v Öresunds-Posten, kde psala mimo jiné filmové recenze. O film, divadlo a hudební divadlo se zajímala již od útlého věku, nepochybně pod vlivem svého otce, který byl hudebním ředitelem v helsingborgském městském divadle. V roce 1940 odjela do Stockholmu, kde pokračovala ve studiu herectví. Ačkoliv nebyla přijata na dramatickou školu Dramaten, studovala dva roky na herecké škole Willyho Koblancka. Svůj filmový debut si odbyla v roce 1940 v malé roli v romantické komedii Med dej i mina armar režiséra Hasse Ekmana. V roce 1942 ji objevil filmový producent Lorens Marmstedt, který jí nabídl učňovskou smlouvu s filmovou společností Terra-film. Hvězdná kariéra ve švédském filmu Elsie Albiin se během své kariéry objevila v téměř 20 švédských filmech mezi lety 1940 a 1952. Její skutečný debut v hlavní roli přišel ve filmu Kvinnor i fångenskap z roku 1943 režiséra Olofa Molandera, kde okamžitě zaznamenala průlom. Zcela nezkušená, na samém počátku své herecké kariéry, získala skvělé recenze a byla velmi žádaná pro hlavní role. Mezi její nejvýznamnější švédské filmy patří Sonja (1943), Excellensen (1944), En dag skall gry (1944), Fram för lilla Märta (1945), Crime and Punishment (1945), Klockorna i Gamla Sta'n (1946), Harald Handfaste (1946) a Det kom en gäst (1947). Zvláště významná byla její role ve filmu Klockorna i Gamla Sta'n, který byl prvním švédským celovečerním barevným filmem a měl premiéru o Vánocích 1946. Film produkovala filmová společnost Europafilm a režíroval Ragnar Hyltén-Cavallius. Hlavní hvězdou filmu byl Edvard Persson, ale Elsie Albiin zde ztvárnila jednu z hlavních rolí po boku George Fanta a Gunnel Broström. Mezinárodní kariéra Elsie Albiin byla jednoduchá a přirozená, a zároveň glamourní a ambiciózní, připomínající hollywoodskou filmovou hvězdu. Byla jednou z velkých nadějí švédského filmu konce 40. let a byla na dobré cestě zahájit kariéru v Hollywoodu. Natočila zkušební záběry pro Paramount v Hollywoodu a hrála v italsko-americkém uměleckém filmu Rapture (Sangue sul sagrato) v roce 1950. Její poslední filmová role ve Švédsku byla ve švédsko-americké koprodukci Han glömde henne aldrig v roce 1952. Následoval britský dramatický film Intimate Relations v roce 1953, který byl promítán na festivalu v Cannes. V roce 1957 se objevila v americkém kriminálním dramatu Hidden Fear, natočeném v Kodani, kde hrála po boku Johna Payna a Conrada Nagela. Pozdější život Elsie Albiin ukončila svou filmovou kariéru v roce 1957 a žila střídavě v Austrálii, Anglii, Libanonu a USA. Od poloviny 50. let byla však jejím domovským základem Dánsko, kde se usadila nedaleko Kodaně, odkud startovala nová letecká linka jejího manžela. Nikdy se však nenaučila dokonale dánsky, a proto bylo obtížné pokračovat v kariéře v její nové domovské zemi. Místo toho založila v Kodani koncem 60. a začátkem 70. let anglicky mluvící divadelní skupinu Det engelske Teater. Od roku 1949 byla vdaná za Brita Tonyho Forda až do jeho smrti v roce 1998. Posledních jedenáct let svého života byla vdovou. Zemřela 3. dubna 2009 ve Virum v Dánsku.