Ana Belén

Ana Belén, vlastním jménem María del Pilar Cuesta Acosta, narozená 27. května 1951 v Madridu, je španělská herečka, zpěvačka a režisérka. Patří mezi nejvýznamnější osobnosti španělské kinematografie a hudební scény. Počátky kariéry Ana Belén zahájila svou filmovou kariéru již ve třinácti letech, kdy debutovala ve filmu Zampo y yo (1966) po boku Fernanda Reye. Právě z této role si vzala své umělecké jméno Ana Belén. Po úspěchu filmu se věnovala především divadlu pod vedením Miguela Narrose, který ji objevil během natáčení. Studovala herectví a dramatické umění v Teatro Estudio v Madridu pod vedením Williama Laytona. V divadelním prostředí ztvárnila role v klasických dílech autorů jako Cervantes, Tirso de Molina, Lope de Vega, Shakespeare či Molière. K filmu se vrátila v roce 1970 snímkem Españolas en París režiséra Roberta Bodegase. Filmová kariéra v 70. a 80. letech V 70. letech se Ana Belén etablovala jako jedna z nejvýraznějších hereček španělské kinematografie. Mezi její významné filmy z tohoto období patří Morbo a Al diablo con amor (režie Gonzalo Suárez), El amor del capitán Brando (Jaime de Armiñán), Tormento (Pedro Olea), La criatura (Eloy de la Iglesia) a La petición (Pilar Miró). Během natáčení filmu Morbo poznala svého budoucího manžela, zpěváka Víctora Manuela, za kterého se provdala v roce 1972 v Gibraltaru. V 80. letech pokračovala v úspěšné filmové kariéře snímky jako La colmena a La casa de Bernarda Alba (režie Mario Camus), Demonios en el jardín (Demons in the Garden, 1982) režiséra Manuela Gutiérreze Aragóna, La corte de Faraón (1985) a Divinas palabras od Josého Luise Garcíi Sáncheze či Se infiel y no mires con quién (1985) Fernanda Trueby. Za své výkony získala řadu ocenění, včetně ceny TP de Oro za nejlepší herečku za role ve filmech Fortunata y Jacinta (1980) a La Corte del Faraón. Hudební kariéra Souběžně s hereckou kariérou se Ana Belén prosadila i jako zpěvačka. V roce 1973 vydala své první album Tierra, jehož písně napsal její manžel Víctor Manuel. V roce 1986 nazpívala s Víctorem Manuelem hit "La Puerta de Alcalá", který se držel sedm týdnů na prvním místě španělských hitparád. V roce 1991 vydala album Como una novia, první desku bez písní složených jejím manželem. Album Mírame z roku 1997 se stalo nejprodávanějším albem její sólové kariéry. V roce 1996 absolvovala úspěšné turné "El gusto es nuestro" s Joanem Manuelem Serratem, Miguelem Ríosem a Víctorem Manuelem, které lámalo rekordy v návštěvnosti po celém Španělsku. Filmová kariéra v 90. letech a novém tisíciletí V 90. letech Ana Belén debutovala jako režisérka adaptací díla Carmen Rico Godoy Cómo ser mujer y no morir en el intento (1991), který se stal nejúspěšnějším španělským filmem toho roku. Jako herečka zazářila v několika významných filmech, včetně La pasión turca (Turkish Passion, 1994) režiséra Vicenta Arandy, který se stal jedním z nejvýdělečnějších španělských filmů 90. let a přinesl jí nominaci na cenu Goya za nejlepší herečku. S Arandou spolupracovala také na filmu Libertarias (1996), kde ztvárnila roli Pilar, odhodlané anarchistické feministky bojující během španělské občanské války. Mezi další významné filmy tohoto období patří El amor perjudica seriamente la salud (Love Can Seriously Damage Your Health) režiséra Manuela Gómeze Pereiry. V novém tisíciletí pokračovala v herecké kariéře filmy jako Antigua vida mía (2001) režiséra Héctora Olivery, kde hrála po boku Cecilie Roth, a Cosas que hacen que la vida valga la pena (Things That Make Life Worth Living, 2004) od Manuela Gómeze Pereiry. Ocenění a uznání Za svou dlouholetou kariéru získala Ana Belén řadu prestižních ocenění. V roce 1986 byla jmenována rytířem francouzského Řádu umění a literatury (Chevalier de l'Ordre des Arts et des Lettres). Obdržela Zlatou medaili Španělské akademie filmového umění a věd (1995), Zlatou medaili za zásluhy v oblasti výtvarného umění (2007) a cenu Martín Fierro v Argentině za nejlepší zahraniční zpěvačku. Byla pětkrát nominována na cenu Goya, čtyřikrát jako nejlepší herečka a jednou jako debutující režisérka. V roce 2017 obdržela čestnou cenu Goya za celoživotní přínos španělské kinematografii. V roce 2015 získala zvláštní cenu Latin Grammy za hudební excelenci. Umělecký odkaz Ana Belén je považována za jednu z nejvýznamnějších osobností španělské kultury. Spolu se svým manželem Víctorem Manuelem jsou považováni za symboly španělského přechodu k demokracii. Její písně a alba často obsahují díla se sociálním a politickým obsahem. Svou všestranností, talentem a dlouholetým působením v oblasti filmu, divadla a hudby si vydobyla místo mezi ikonami španělské kultury.