Willy Schmidt-Gentner

Willy Schmidt-Gentner (6. dubna 1894, Neustadt am Rennsteig, Durynsko, Německo – 12. února 1964, Vídeň, Rakousko) byl jedním z nejvýznamnějších německých a rakouských skladatelů filmové hudby v historii německy mluvené kinematografie. Během své mimořádně plodné kariéry zkomponoval hudbu k přibližně 200 filmům a stal se klíčovou postavou evropského filmového průmyslu od éry němého filmu až po poválečné období. Rané období a vzdělání Willy Schmidt-Gentner se narodil v durynském městečku Neustadt am Rennsteig. Již v dětství projevoval hudební nadání, učil se hrát na housle a měl to štěstí, že mohl studovat kompozici u významného německého skladatele Maxe Regera. Toto hudební vzdělání položilo základy jeho pozdější úspěšné kariéry v oblasti filmové hudby. Vstup do filmového průmyslu Po první světové válce pracoval Schmidt-Gentner jako státní úředník, který kontroloval, zda majitelé kin řádně platí daně. Tato práce ho přivedla do kontaktu s filmovým průmyslem. Díky jednomu ze svých klientů získal pozici kapelníka při filmových představeních. Tento zážitek v něm probudil zájem o film a již v roce 1922 vytvořil svou první skladbu doprovázející němý film Nathan the Wise (Nathan Moudrý) režiséra Manfreda Noa. Mnoho svých raných skladeb sám interpretoval na klavír během filmových projekcí. Éra němého filmu Ve 20. letech se Schmidt-Gentner rychle etabloval jako vyhledávaný skladatel filmové hudby. Během tohoto období spolupracoval s mnoha významnými režiséry a vytvořil hudbu k řadě klasických němých filmů. Mezi jeho významná díla z této éry patří hudba k filmům The Student of Prague (Student z Prahy, 1926) režiséra Henrika Galeena, Mata Hari (1927) Friedricha Fehéra a Orient Express (1927) Wilhelma Thieleho. Vrcholem jeho tvorby v éře němého filmu byla spolupráce s legendárním režisérem Fritzem Langem na sci-fi filmu Woman in the Moon (Žena na Měsíci, 1929). Tento film je považován za jeden z prvních "seriózních" vědeckofantastických filmů a Schmidt-Gentnerova hudba významně přispěla k jeho atmosféře. Pro tento film složil i píseň "Heimlich singt für uns die Liebe", kterou ve filmu zpívali hlavní představitelé Gerda Maurus a Willy Fritsch. Přechod ke zvukovému filmu S příchodem zvukového filmu na přelomu 20. a 30. let se Schmidt-Gentner dokázal plynule adaptovat na nové technologické podmínky. Rychle se stal jedním z nejvyhledávanějších skladatelů filmové hudby v Německu a komponoval až 10 filmů ročně. Zaměřoval se především na lehké komedie a veselé hudební romance, ale příležitostně se podílel i na vážnějších produkcích s politickým podtextem. Vídeňské období V roce 1933 se Schmidt-Gentner přestěhoval do Vídně, kde pro společnost Mondial-Film režíroval své jediné dva filmy – Die Pompadour (1935) a Prater (1936). Pro společnost Sascha-Film složil hudbu k některým z nejlepších exemplářů žánru vídeňského filmu, mezi jinými k filmům Maskerade (Maškaráda, 1934) a Hohe Schule (1934). Maškaráda režiséra Williho Forsta se stala celosvětovým úspěchem a získala ocenění za nejlepší scénář na filmovém festivalu v Benátkách. Schmidt-Gentnerova podmanivá hudba významně přispěla k romantické a dekadentní atmosféře filmu. Období druhé světové války Po anšlusu Rakouska v roce 1938 se stal "dvorním skladatelem" národně-socialistické filmové společnosti Wien-Film, která vznikla z bývalé Sascha-Film. Pro tuto společnost komponoval hudbu nejen k jejich četným eskapistickým romantickým komediím, ale také k některým z jejich otevřeně propagandistických filmů jako Heimkehr (1941), Wien 1910 (1942) nebo Das Herz muß schweigen (1944). Opakovaně byl pověřován předními režiséry válečné Vídně, Willim Forstem a Gustavem Ucickym, které znal již z dřívější spolupráce, aby psal hudbu pro jejich produkce. Mezi tyto filmy patří Der Postmeister (1940), Operette (1940), Wiener Blut (Vídeňská krev, 1942) a Wiener Mädeln (Vídeňské dívky, 1943/1949). Poválečná kariéra Po skončení války zůstal Schmidt-Gentner věrný Vídni a úspěšně pokračoval ve své skladatelské kariéře. Komponoval hudbu pro mnoho dalších filmů, převážně muzikálů zasazených do rakouského prostředí. Mezi jeho významné poválečné práce patří The Angel with the Trumpet (Anděl s trubkou, 1948) režiséra Karla Hartla, Emil and the Detectives (Emil a detektivové, 1954) Roberta A. Stemmleho a Spionage (Špionáž, 1955) Franze Antela, historický film o špionovi rakousko-uherské monarchie plukovníku Redlovi. Schmidt-Gentner zůstal aktivním filmovým skladatelem až do svého odchodu do důchodu v roce 1955. Jeho posledním filmem byl Kronprinz Rudolfs letzte Liebe (Poslední láska korunního prince Rudolfa, 1955) režiséra Rudolfa Jugerta. Odkaz Willy Schmidt-Gentner zemřel 12. února 1964 ve Vídni ve věku 69 let. Zanechal po sobě mimořádné hudební dědictví čítající přibližně 200 filmových partitur. Jeho schopnost přizpůsobit se technologickým změnám v kinematografii – od němých filmů přes přechod ke zvukovému filmu až po poválečnou éru – z něj činí jednu z nejvýznamnějších postav v historii evropské filmové hudby. Jeho melodie a orchestrace významně přispěly k atmosféře klasických německých a rakouských filmů a pomohly definovat zvukovou identitu středoevropské kinematografie první poloviny 20. století.