Satyajit Ray

Satyajit Ray (2. května 1921, Kalkata – 23. dubna 1992, Kalkata) byl indický filmový režisér, scenárista, spisovatel, ilustrátor a hudební skladatel. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších filmových tvůrců v dějinách světové kinematografie. Rodinné zázemí a vzdělání Satyajit Ray se narodil do rodiny s bohatou uměleckou tradicí. Jeho otec Sukumar Ray byl významným bengálským básníkem a spisovatelem, zatímco dědeček Upendrakishore Ray Chowdhury byl spisovatelem, ilustrátorem a průkopníkem dětské literatury v bengálštině. Po smrti otce, když byly Satyajitovi pouhé dva roky, vyrůstal v domě svého dědečka. V roce 1940 získal titul v ekonomii na Presidency College v Kalkatě a následně studoval na Visva-Bharati University v Santiniketanu, založené spisovatelem Rabindranathem Thákurem. Zde se seznámil s orientálním uměním a pod vlivem indických malířů Nandalala Bose a Benode Behari Mukherjee rozvinul svůj umělecký talent. Počátky filmové kariéry Rayova cesta k filmu začala v roce 1943, kdy nastoupil do britské reklamní agentury, kde se později stal uměleckým ředitelem. Paralelně pracoval jako knižní ilustrátor. Zásadní zlom v jeho životě přišel v roce 1949, kdy se setkal s francouzským režisérem Jeanem Renoirem, který v Bengálsku natáčel film Řeka. V roce 1950 během návštěvy Londýna zhlédl neorealistický film Vittoria De Sicy Zloději kol, který ho hluboce inspiroval. Po návratu do Indie založil v Kalkatě filmovou společnost a v roce 1952 začal natáčet svůj první film Pather Panchali (Píseň cesty). Apu trilogie Rayův debut Pather Panchali (1955) byl natočen s minimálním rozpočtem a amatérským štábem, přesto se stal mezinárodním průlomem. Film získal cenu za "nejlepší lidský dokument" na festivalu v Cannes a odstartoval slavnou Apu trilogii. Druhý díl Aparajito (Nepřemožený, 1956) získal Zlatého lva na festivalu v Benátkách, zatímco závěrečný Apur Sansar (Svět Apua, 1959) představil dva herce, kteří se později stali Rayovými stálými spolupracovníky – Soumitru Chatterjeeho a Sharmilu Tagore. Trilogie sleduje život bengálského chlapce Apua od dětství v chudé venkovské rodině přes dospívání až po rané dospělé roky. Tyto filmy jsou ceněny pro svou poetickou vizuální stránku, hluboký humanismus a citlivé zachycení indické kultury a lidských vztahů. Vrcholné tvůrčí období Po úspěchu Apu trilogie Ray vytvořil řadu mistrovských děl. V roce 1960 natočil Devi (Bohyně), drama o střetu mezi tradicí a modernitou. V roce 1964 vznikla Charulata (Osamělá žena), považovaná za jeden z jeho nejdokonalejších filmů, zkoumající složité emocionální vztahy v bengálské rodině konce 19. století. Mezi další významná díla patří Nayak (Hrdina, 1966), portrét filmové hvězdy, která během cesty vlakem konfrontuje svůj vnitřní konflikt, a Aranyer Din Ratri (Dny a noci v lese, 1970). Shatranj Ke Khilari a pozdní tvorba V roce 1977 Ray natočil svůj první hindsky mluvený film Shatranj Ke Khilari (Šachisté), historické drama odehrávající se v roce 1856 před indickým povstáním proti britské nadvládě. Film s hvězdným obsazením včetně Sanjeevy Kumara, Saeeda Jaffreyho a Richarda Attenborougha je komentářem ke kolonizaci Indie Brity. V pozdějších letech Ray experimentoval s různými žánry, od detektivních příběhů (Sonar Kella, 1974 a Joi Baba Felunath, 1979) po společenská dramata (Ghare-Baire, 1984). Jeho posledním filmem byl Agantuk (Cizinec, 1991). Umělecký přístup a vliv Ray byl známý svou naprostou kontrolou nad všemi aspekty filmové tvorby – psal scénáře, režíroval, komponoval hudbu, pracoval na výtvarné stránce a střihu. Jeho filmy se vyznačují humanistickým přístupem, vizuální poezií a citlivým pozorováním lidských vztahů. Přestože byly hluboce zakořeněny v bengálské kultuře, dokázaly oslovit diváky po celém světě svou univerzální lidskostí. Ray významně ovlivnil nejen indickou, ale i světovou kinematografii. Jeho dílo obdivovali režiséři jako Martin Scorsese, Elia Kazan, George Lucas, James Ivory a Akira Kurosawa, který o něm prohlásil: "Nevidět Rayovy filmy je jako žít ve světě bez slunce či měsíce." Ocenění a odkaz Za svou kariéru získal Ray bezpočet ocenění, včetně 37 indických národních filmových cen, Zlatého lva v Benátkách, Zlatého medvěda v Berlíně a čestného Oscara, který obdržel v roce 1992 krátce před svou smrtí. Indická vláda ho vyznamenala nejvyšším civilním vyznamenáním Bharat Ratna. V roce 2021 byl na počest stého výročí jeho narození přejmenován celoživotní přínos na Mezinárodním filmovém festivalu v Indii na "Satyajit Ray Lifetime Achievement Award". V roce 2024 ho časopis Forbes zařadil na 8. místo v seznamu největších filmových režisérů všech dob. Satyajit Ray zemřel 23. dubna 1992 v Kalkatě, zanechávaje za sebou mimořádné filmové dědictví čítající 36 filmů, které zahrnují 29 celovečerních snímků, pět dokumentů a dva krátké filmy. Jeho dílo zůstává trvalým svědectvím o jeho geniálním vypravěčském umění a hluboce humanistickém pohledu na svět.