Walter Baumgartner

Walter Ernst Baumgartner, 16. listopadu 1904, Sevelen, Kanton St. Gallen, Švýcarsko – 3. října 1997, Zollikerberg, Švýcarsko, byl švýcarský hudební skladatel, dirigent, jazzový hudebník a aranžér. Hudební začátky a vzdělání Walter Baumgartner studoval literaturu v Paříži a později kompozici na Curyšské konzervatoři pod vedením Volkmara Andreaeho. Kromě hudebního talentu vynikal i jako sportovec – jako atlet reprezentoval Švýcarsko na Evropském univerzitním šampionátu v Římě. V roce 1934 založil swingový orchestr The Magnolians, se kterým vystupoval v curyšském varieté Corso a v roce 1937 pořídil i nahrávky. Jeho uměleckými vzory byli swingoví skladatelé jako Glenn Miller a Benny Goodman. Když byla v roce 1935 na Hudební akademii v Curychu založena jazzová sekce, stal se jejím vedoucím a tuto pozici zastával až do roku 1947. Během druhé světové války působil jako učitel na středních školách v Curychu, Meilenu a Grüningenu. Filmová kariéra Baumgartnerova filmová kariéra začala v roce 1944, kdy složil hudbu k dokumentárnímu filmu Heilende Schweiz. Následně komponoval hudbu pro přibližně padesát dalších dokumentů a reklamních spotů, přičemž často angažoval jazzové hudebníky. Skutečný průlom v jeho kariéře přišel v roce 1952 s hudbou k sentimentálnímu filmu Palace Hotel, který z něj učinil jednoho z nejznámějších švýcarských filmových skladatelů. Během své kariéry složil hudbu k více než 83 celovečerním filmům, přičemž jeho tvorba byla mimořádně plodná zejména v pozdních 60. a během 70. let. Spolupráce s významnými režiséry Zvláště významná byla Baumgartnerova spolupráce s režisérem Kurtem Frühem, pro jehož filmy komponoval mezi lety 1955 a 1972. Mezi jejich společné projekty patřily snímky Leben und leben lassen (1955), Polizischt Wäckerli (1956), Oberstadtgass (1956), Bäckerei Zürrer (1957), Café Odeon (1959) a Hinter den sieben Gleisen (1959). Mimořádně úspěšná byla také jeho spolupráce s producentem a režisérem Erwinem C. Dietrichem, pro kterého vytvořil řadu hudebních doprovodů. V pozdějších letech komponoval také hudbu pro několik exploatačních filmů španělského režiséra Jesúse Franca. Další umělecké aktivity a osobní život Kromě filmové a swingové hudby komponoval Baumgartner také pro kabaretní programy. Zpočátku spolupracoval s kabaretním programem, ve kterém účinkovali Margrit Rainer, Ruedi Walter, Helen Vita a Harro Lang, kde působil i jako klavírní doprovod. Později komponoval také pro Ericha Kästnera a Wernera Wollenbergera. V roce 1956 se oženil s herečkou a zpěvačkou Helen Vitou, s níž měl dva syny. Jeho synovec Peter Baumgartner byl kameramanem a společně se podíleli na několika filmových produkcích. Walter Baumgartner byl také dlouholetým členem představenstva autorské společnosti SUISA, kde se zvláště zasazoval o důchodové zabezpečení jejích členů. Zemřel ve věku 92 let v roce 1997 v Zollikerbergu. Seznam jeho kompozic a aranžmá obsahuje více než 700 položek, přičemž mezi jeho nejznámější filmové práce patří hudba k filmům Schwarzer Nerz auf zarter Haut (1970), Blue Rita (1977) a Mad Foxes (1981). Jeho hudební odkaz je uložen v Curyšské centrální knihovně.