Irene Dunne

Irene Dunne, narozená 20. prosince 1898 v Louisville v Kentucky jako Irene Marie Dunn, byla americká herečka a zpěvačka, která se stala jednou z nejvýznamnějších hvězd zlaté éry Hollywoodu. Dcera Josepha Dunna, inspektora parníků, a Adelaide Henry, hudebnice a učitelky klavíru, projevovala umělecké nadání již od útlého věku. Po smrti otce v roce 1913 se s rodinou přestěhovala do Madisonu v Indianě, kde pokračovala ve studiu hudby a zpěvu. Dunne původně toužila po kariéře operní pěvkyně. Po odmítnutí Metropolitní operou se však zaměřila na divadelní scénu, kde debutovala v roce 1922 na Broadwayi ve hře The Clinging Vine. Její průlom přišel v roce 1929, kdy získala hlavní roli Magnolie v cestovní produkci muzikálu Show Boat. Toto angažmá jí přineslo smlouvu s filmovým studiem RKO a odstartovalo její hollywoodskou kariéru. V roce 1930 debutovala ve filmu Leathernecking, ale skutečný úspěch přišel s jejím druhým filmem Cimarron (1931), westernovou ságou podle románu Edny Ferberové. Za roli Sabry Cravat získala Dunne svou první nominaci na Oscara za nejlepší herečku. Film, který sledoval osudy rodiny během osidlování Oklahomy, získal Oscara za nejlepší film a ukázal Dunnin dramatický talent. Během 30. let se Dunne etablovala jako všestranná herečka, která excelovala v dramatických rolích ve filmech jako Back Street (1932), The Age of Innocence (1934) a Magnificent Obsession (1935). Její hudební nadání se projevilo v muzikálech Roberta (1935) a Show Boat (1936), kde ztvárnila roli Magnolie, kterou předtím hrála na divadelních prknech. Film Show Boat, režírovaný Jamesem Whalem, je dodnes považován za nejlepší filmovou adaptaci tohoto muzikálu a v roce 1996 byl zařazen do Národního filmového registru Spojených států. Přestože byla Dunne zpočátku skeptická vůči komediálním rolím, právě v nich našla nový rozměr své kariéry. V roce 1936 zazářila v komedii Theodora Goes Wild, za kterou získala svou druhou nominaci na Oscara. Následoval jeden z jejích nejslavnějších filmů The Awful Truth (1937), první ze tří spoluprací s Carym Grantem. Tato screwball komedie, ve které ztvárnila Lucy Warrinerovou, ženu v rozvodovém řízení, která se svým manželem (Grant) vzájemně sabotuje nové vztahy, jí vynesla třetí oscarovou nominaci a upevnila její pověst brilantní komediální herečky. S Carym Grantem později natočila ještě dva filmy: komedii My Favorite Wife (1940) a melodrama Penny Serenade (1941). Jejich společné filmy se vyznačovaly výjimečnou chemií a patří k vrcholům screwball komedie zlaté éry Hollywoodu. Dalším významným filmem v kariéře Irene Dunne byl romantický snímek Love Affair (1939) s Charlesem Boyerem. Příběh muže a ženy, kteří se zamilují na zaoceánské lodi a domluví si schůzku za šest měsíců na vrcholu Empire State Building, se stal klasikou žánru a přinesl Dunne čtvrtou nominaci na Oscara. S Boyerem později natočila ještě filmy When Tomorrow Comes (1939) a Together Again (1944). Během druhé světové války se Dunne podílela na prodeji válečných dluhopisů a natočila dva válečné filmy: A Guy Named Joe (1943) a The White Cliffs of Dover (1944). Po válce se vrátila k mateřským rolím ve filmech Anna and the King of Siam (1946) a Life with Father (1947). V roce 1948 vytvořila jednu ze svých nejpamátnějších rolí ve filmu I Remember Mama, kde ztvárnila norskou imigrantku Martu Hansonovou, která vychovává rodinu v San Franciscu na počátku 20. století. Za tento výkon získala svou pátou a poslední nominaci na Oscara. Přestože byla pětkrát nominována, nikdy tuto prestižní cenu nezískala, což z ní činí jednu z nejlepších amerických hereček, které se této pocty nikdy nedostalo. Její poslední významnou filmovou rolí byla Polly Baxter ve snímku It Grows on Trees (1952). Poté se postupně stáhla z filmového průmyslu a věnovala se charitativní činnosti a veřejným záležitostem. V roce 1957 ji prezident Dwight D. Eisenhower jmenoval alternativní delegátkou při Valném shromáždění OSN. V roce 1985 obdržela ocenění Kennedy Center Honors za celoživotní přínos umění. Irene Dunne byla známá svou profesionalitou, všestranností a schopností přecházet mezi různými filmovými žánry. Během své kariéry natočila 42 filmů a vytvořila nezapomenutelné postavy v komediích, dramatech i muzikálech. Její herecký styl se vyznačoval elegancí, přirozeností a dokonalým komediálním načasováním. V osobním životě byla Dunne známá svou stabilitou – v roce 1928 se provdala za newyorského zubaře Francise Griffina a zůstala s ním až do jeho smrti v roce 1965. V roce 1936 adoptovali dceru Mary Frances. Na rozdíl od mnoha hollywoodských hvězd se Dunne vyhýbala skandálům a vedla klidný rodinný život. Irene Dunne zemřela 4. září 1990 v Los Angeles ve věku 91 let. Zanechala po sobě bohaté filmové dědictví a pověst jedné z nejvšestrannějších a nejtalentovanějších hereček své doby.