Stella Stevens (1. října 1938, Yazoo City, Mississippi – 17. února 2023, Los Angeles) byla americká herečka, modelka, producentka, režisérka a spisovatelka. Narodila se jako Estelle Caro Eggleston do rodiny Thomase Elletta Egglestonaa jeho manželky Estelle (rozené Caro) Eggleston, která pracovala jako zdravotní sestra. Začátky kariéry Když byly Stelle čtyři roky, její rodina se přestěhovala do Memphisu v Tennessee. Během studia na Memphis State University se začala zajímat o herectví a modeling. Byla objevena při školním představení hry Bus Stop, které recenzoval místní tisk Memphis Press-Scimitar. V roce 1954, ve svých pouhých 16 letech, se provdala za Noblea Hermana Stephense a o rok později porodila syna Andrewa. Manželství však skončilo rozvodem v roce 1957. Průlom v Hollywoodu Svou filmovou kariéru zahájila v roce 1959 ve filmu Say One for Me po boku Binga Crosbyho, za který získala Zlatý glóbus pro nejslibnější novou herečku. Téhož roku si zahrála roli Appassionaty Von Climax v muzikálu Li'l Abner, což jí přineslo smlouvu se studiem Paramount Pictures. V lednu 1960 se stala Playmate měsíce v časopise Playboy, což její kariéře nijak neuškodilo, ačkoli později vyjádřila lítost nad tímto rozhodnutím, které ji zaškatulkovalo jako sexuální symbol. Hvězdná léta šedesátá V roce 1961 se objevila po boku Bobbyho Darina ve filmu Too Late Blues režiséra Johna Cassavetese. O rok později hrála s Elvisem Presleym v muzikálu Girls! Girls! Girls!, ačkoli později přiznala, že natáčení bylo nepříjemné a film sama neměla ráda. Rok 1963 byl pro Stevens mimořádně úspěšný – zahrála si ve dvou významných komediích: The Nutty Professor po boku Jerryho Lewise, kde ztvárnila jeho studentku a lásku Stellu Purdy, a v The Courtship of Eddie's Father režiséra Vincenta Minnelliho jako aspirující Miss Montana. Spolupráce s velkými jmény V roce 1964 podepsala čtyřletou smlouvu s Columbia Pictures. Po účinkování ve filmech Synanon a The Secret of My Success (oba 1965) zazářila jako sexy, ale nemotorná vládní agentka po boku Deana Martina ve špionážní parodii The Silencers (1966). S Martinem spolupracovala i na komedii How to Save a Marriage and Ruin Your Life (1968). Jejím posledním filmem pro Columbia Pictures byl Where Angels Go, Trouble Follows (1968), kde hrála mladou jeptišku, sestru George. Vrchol kariéry V roce 1970 Stevens excelovala po boku Jasona Robardse ve westernu The Ballad of Cable Hogue režiséra Sama Peckinpaha, kde ztvárnila prostitutku Hildy. Kritik Roger Greenspun v The New York Times napsal: "Je to Stella Stevens, konečně v roli, která je jí hodna, kdo nejúžasněji udržuje a osvětluje děj." V roce 1972 se objevila ve dvou výrazných filmech: v blaxploitation snímku Slaughter s Jimem Brownem a v katastrofickém filmu The Poseidon Adventure, kde hrála Lindu Rogo, bývalou prostitutku a manželku postavy Ernesta Borgnina. Tento film patřil k největším hitům roku 1972 a pomohl nastartovat trend katastrofických filmů 70. let. Pozdější kariéra Ačkoli Stevens pokračovala v hraní ve filmech po další čtyři desetiletí, postupně přesunula těžiště své kariéry k televizním seriálům a filmům. V 80. letech účinkovala v populárním seriálu Flamingo Road jako majitelka nevěstince Lute-Mae Sanders a později se objevila v seriálu Santa Barbara. Mezi její další televizní role patřily seriály jako Alfred Hitchcock Presents, Bonanza, The Love Boat, Hart to Hart, Newhart, Magnum, P.I., Murder, She Wrote a mnoho dalších. Režisérské ambice a další tvorba Stevens toužila po režírování, ale jak sama přiznala, bylo pro ni těžké překonat pověst "sexbomby" z 60. a 70. let. Přesto režírovala film The Ranch (1989) a produkovala a režírovala The American Heroine (1979). V roce 1999 napsala román Razzle Dazzle o zpěvákovi z Memphisu jménem Johnny Gault. Osobní život Po rozvodu s Noblem Stephensem měla Stevens téměř čtyřicetiletý vztah s kytaristou Bobem Kulickem, který zemřel v roce 2020. V posledních letech svého života trpěla Alzheimerovou chorobou a zemřela 17. února 2023 v Los Angeles ve věku 84 let. Zanechala po sobě syna Andrewa Stevense, který se stal hercem, producentem a režisérem, a tři vnoučata.

Balada o Cable Hogueovi