Sergej Michajlovič Ejzenštejn

Veleoblíbená gangsterka Briana De Palmy Neúplatní (Untouchables, 1987) je vzpomínaná hlavně díky slavné parafrázi kočárku na schodech z Ejzenštejnova klasického Křižníku Potěmkin (1925). Zároveň se však jednalo o jediný film, za který si nominaci na Oscara připsal věhlasný Sean Connery – a také ji proměnil. Jeden z největších hollywoodských elegánů zde hrál sice jen vedlejší roli, právě ta však zcela změnila vývoj jeho kariéry.

O kulturním významu Hitchcockova Psycha nemá smysl pochybovat. Znepokojivě realistický thriller s hororovými prvky je dodnes nejznámějším dílem slovutného mistra napětí a na svou dobu se pyšnil poměrně otevřeným zacházením s násilím, sexualitou a ke zděšení cenzury snímek obsahoval i splachující záchod.

Jména hollywoodských velikánů Martina Scorseseho a Ridleyho Scotta patří mezi nejskloňovanější jména letošního podzimu. Zatímco první z nich se strhujícím způsobem vypořádal s tříapůlhodinovou stopáží u své novinky Zabijáci rozkvetlého měsíce, na toho druhého se v souvislosti s Napoleonem snáší spíš kritika – ať už kvůli historickým nepřesnostem, překotnosti verze pro kina anebo zaměnitelnosti bitevních scén, jež jen uznale pokukují po Bondarčukově klasice Vojna a mír z 60. let.

Které sto let staré snímky stojí dodnes za vidění? Rok 1923 napsal řadu příběhů, jež jsou z hlediska vývoje filmu podstatné a pomáhají nám dotvořit obrázek doby vyznačující se poválečným rozkvětem i blížícími se vrcholy němé éry. Nabídnutý soupis filmů tedy můžete brát jako inspiraci k doplnění mezer v dějinách kinematografie – leckterá díla jsou totiž stále velmi poutavá.

Vlivný britský magazín Sight & Sound na začátku prosince zveřejnil výsledky své věhlasné ankety, kterou pořádá každých deset let. I díky této periodicitě, již se daří držet už od roku 1952, působí výběr nejlepších filmů všech dob seriózně a důležitě, což kdysi zmínil i slavný kritik Roger Ebert, podle něhož je tato anketa tou jedinou důležitou.

Snímky z 20. let bývají vzrušující pro filmové historiky, avšak běžné publikum u nich pociťuje zub času až příliš silně. Přesto existují výjimky, které dokázaly zestárnout s takovou grácií, že dodnes nechávají diváckou obec v němém úžasu. Platí to třeba pro řadu děl Sergeje Ejzenštejna včetně jeho prvotiny Stávka. Navzdory faktu, že ideologie těchto filmů je značně pomýlená.

Co si budeme nalhávat, ne vždy nám naše plány vyjdou. My naštěstí většinou jen nestihneme autobus nebo přesolíme polévku, někdy se ale může stát, že roky tvrdé práce a snů přijdou vniveč. Následuje seznam filmů, které mohly být skvělé nebo alespoň výrazné, ale nikdy se to nedozvíme. Ať už do toho vstoupil osud nebo příliš šetřivý producent.

Osmačtyřicetiletý režisér a scenárista Václav Kadrnka patří k nejosobitějším autorům současné české kinematografie. Jeho debut Osmdesát dopisů vyprávěl o přípravách na emigraci v 80. letech. Křižáček, v němž hrál Karel Roden, byl zase jakousi středověkou meditaci o hledání ztraceného syna. Třetí autorův počin je opět osobní a tentokrát se odehrává v současnosti – zachycuje několik dnů v životě rodiny, která navštěvuje u nemocničního lůžka starého otce v kómatu. Klíčovou otázkou zůstává, zda je film vybroušením určité metody či vidění světa, nebo zda už jde o překročení limitů psychické únosnosti většiny publika.

Premiérový čtvrtek a pořádná nálož novinek! Osmičce snímků vévodí životopisný Steve Jobs (2015). Na své si přijdou i vyznavači rodinných filmů, dramatu, hororu i artovek. Pro každého něco.

Pokračování první části rozhovoru s A.J. Liehmem...