Louise Brooks

Louise Brooks (14. listopadu 1906, Cherryvale, Kansas – 8. srpna 1985, Rochester, New York) byla americká filmová herečka, tanečnice a spisovatelka, která se proslavila především svými rolemi v němých filmech 20. a 30. let 20. století. Počátky kariéry Mary Louise Brooks, známá jako Louise Brooks, začala svou uměleckou dráhu již v patnácti letech jako tanečnice ve skupině Denishawn School of Dancing and Related Arts, kde vystupovala po boku Teda Shawna. Po dvou sezónách byla ze souboru propuštěna a našla uplatnění jako sboristka v George White's Scandals a později jako tanečnice v Ziegfeld Follies v New Yorku. Právě během vystupování v Ziegfeld Follies si jí všiml Walter Wanger, producent společnosti Paramount Pictures, a nabídl jí pětiletou smlouvu. V roce 1925 debutovala na filmovém plátně v němém snímku The Street of Forgotten Men v malé, nepříliš výrazné roli. Hollywoodská kariéra V Hollywoodu se Brooks postupně vypracovala od vedlejších rolí k hlavním postavám v lehkých komediích a dramatech. Mezi její významné filmy z tohoto období patří The American Venus (1926), A Social Celebrity (1926), It's the Old Army Game (1926) s W.C. Fieldsem a The Show-Off (1926). V roce 1927 a 1928 se objevila v dramatičtějších rolích ve filmech The City Gone Wild a A Girl in Every Port, kde zaujala režiséra Howarda Hawkse svým charismatickým výkonem. Její nejlepší americký film z tohoto období byl Beggars of Life (1928), kde ztvárnila dívku na útěku po boku Wallace Beeryho. Přestože v Hollywoodu natočila řadu filmů, nedosáhla zde skutečné hvězdné slávy. Její nezávislost a inteligence se neslučovaly s tehdejšími představami filmových studií o poddajné filmové hvězdě. Evropský úspěch Zlomovým momentem v kariéře Louise Brooks bylo její rozhodnutí opustit v roce 1928 Hollywood poté, co jí studio Paramount odmítlo zvýšit plat. Odcestovala do Německa, kde natočila tři filmy, které ji vynesly mezinárodní věhlas: Pandora's Box (1929), Diary of a Lost Girl (1929) a Prix de Beauté (1930). První dva režíroval G.W. Pabst, jeden z nejvýznamnějších evropských režisérů meziválečného období. V Pandora's Box ztvárnila Brooks ikonickou postavu Lulu, smyslnou a bezstarostnou ženu, která přináší zkázu sobě i těm, kteří ji milují. Film je pozoruhodný svým otevřeným přístupem k sexuálním tématům včetně jednoho z prvních otevřených zobrazení lesbického vztahu na filmovém plátně. V Diary of a Lost Girl hrála Brooks Thymian, dívku, která je po svodu a otěhotnění poslána do nápravného zařízení pro "ztracené dívky", odkud uteče do nevěstince. Oba filmy byly ve své době kontroverzní a cenzurovány, ale dnes jsou považovány za mistrovská díla němé kinematografie. Návrat do Hollywoodu a konec kariéry Po návratu z Evropy v roce 1930 se Brooks pokusila obnovit svou hollywoodskou kariéru, ale její odmítnutí vrátit se do Paramountu pro dodatečné zvukové dotáčky k filmu The Canary Murder Case (1929) ji postavilo na neoficiální černou listinu. V 30. letech se objevila jen v několika menších rolích ve filmech jako God's Gift to Women (1931) a Overland Stage Raiders (1938), kde hrála po boku Johna Wayna. V tomto posledním filmu měla dlouhý účes, který ji činil téměř nepoznatelnou od její ikonické podoby Lulu. V roce 1938 se ve věku pouhých 32 let definitivně stáhla z filmového průmyslu. Život po filmové kariéře Po ukončení herecké kariéry prožila Brooks dvě desetiletí v ústraní, potýkala se s finančními problémy, alkoholismem a depresemi. Pracovala jako prodavačka v obchodním domě Saks Fifth Avenue a příležitostně i jako společnice bohatých mužů. Zlom v jejím životě nastal v 50. letech, kdy její filmy znovu objevili evropští filmoví historici a kritici. V roce 1956 ji James Card, filmový kurátor George Eastman House v Rochesteru, přesvědčil, aby se přestěhovala do Rochesteru, kde mohla studovat film a psát o své minulé kariéře. Literární činnost V Rochesteru začala Brooks psát pronikavé eseje o filmu a hollywoodském prostředí, které byly publikovány v předních filmových časopisech jako Sight and Sound, Film Culture a Cahiers du Cinema. Její články se vyznačovaly ostrou inteligencí, břitkým vtipem a nesentimentálním pohledem na filmový průmysl. V roce 1982 vyšla sbírka jejích autobiografických esejů Lulu in Hollywood, která získala značný kritický ohlas a dodnes je považována za jednu z nejlepších knih o hollywoodském filmovém průmyslu. Kniha obsahuje eseje jako "Marion Davies' Niece", "Humphrey and Bogey", "The Other Face of W.C. Fields" a "Pabst and Lulu". Odkaz Louise Brooks zemřela 8. srpna 1985 v Rochesteru na srdeční infarkt ve věku 78 let. Přestože její filmová kariéra trvala pouhých 13 let a zahrnovala pouze 24 filmů, její vliv na filmovou kulturu je nesmírný. Je považována za ikonu jazzového věku a kultury flapperek, částečně díky svému charakteristickému mikádu, které pomohla zpopularizovat. Její výkon v roli Lulu v Pandora's Box je dodnes považován za jeden z nejpůsobivějších v historii němého filmu. Brooks se stala symbolem nezávislé ženy, která odmítla hrát podle pravidel Hollywoodu a raději obětovala svou kariéru než svou integritu. Její druhá kariéra jako spisovatelky jí přinesla uznání, které jí bylo během její herecké dráhy odepřeno, a potvrdila její místo jako jedné z nejpozoruhodnějších osobností filmové historie.