Andrew Faulds

Andrew Matthew William Faulds (1. března 1923, Isoko, Tanganyika – 31. května 2000) byl britský herec a politik. Narodil se v Africe do rodiny misionářů Církve skotské. Díky povolání svého otce vyrůstal v různých částech Británie a vzdělání získal na několika školách včetně George Watson's College v Edinburghu a Stirling High School. Po absolvování University of Glasgow se v roce 1948 připojil k Royal Shakespeare Company, čímž zahájil svou uměleckou kariéru. Rozhlasová a divadelní kariéra Širší veřejné uznání získal Faulds především jako rozhlasový herec, kdy ztvárnil postavu Jeta Morgana v populárním sci-fi dramatu BBC "Journey into Space" Charlese Chiltona. Tento seriál, vysílaný na BBC Light Programme, zahrnoval příběhy jako "Journey to the Moon" (1953-1954) a "The Red Planet" (1954-1955). Jeho výrazný hlas a herecké schopnosti z něj učinily jednu z nejznámějších rozhlasových osobností své doby. Filmová kariéra Andrew Faulds zahájil svou filmovou kariéru koncem 50. let a postupně si vybudoval pověst spolehlivého charakterního herce. Jeho první výraznější role přišly ve filmech jako Blood of the Vampire (1958), The One That Got Away (1958) a hororovém snímku The Trollenberg Terror (1958, známý také jako The Crawling Eye), kde ztvárnil postavu Bretta. V tomto filmu, který režíroval Quentin Lawrence, hrál po boku Forresta Tuckera v příběhu o tajemných úmrtích na švýcarské hoře. V 60. letech se Fauldsova filmová kariéra rozvinula naplno. V roce 1962 se objevil v akčním válečném dramatu Sea of Sand s Richardem Attenboroughem. Rok 1963 byl pro něj mimořádně úspěšný, když ztvárnil roli Canidia v epickém historickém velkofilmu Cleopatra s Elizabeth Taylor v hlavní roli. Ve stejném roce si zahrál jednu ze svých nejpamátnějších rolí – Phalera v dobrodružném fantasy filmu Jason and the Argonauts. V tomto kultovním snímku režiséra Dona Chaffeye se podílel na legendární scéně boje se sedmi kostlivci, která se stala ikonickou díky speciálním efektům Raye Harryhausena. V roce 1968 se objevil v historickém dramatu The Charge of the Light Brigade s Trevorem Howardem. Faulds se stal také pravidelným spolupracovníkem kontroverzního režiséra Kena Russella, pro kterého natočil několik filmů včetně Dante's Inferno (1967), kde ztvárnil básníka Williama Morrise. Jejich spolupráce pokračovala v 70. letech filmy jako The Devils (1971), The Music Lovers (1971) s Richardem Chamberlainem a Glendou Jackson, Mahler (1974) a Lisztomania (1975). V Russellově filmu The Music Lovers hrál po boku Glendy Jackson, která se později, podobně jako on, stala labouristickou poslankyní. Politická kariéra Fauldsův vstup do politiky byl inspirován jeho přátelstvím s americkým zpěvákem a aktivistou Paulem Robesonem. V roce 1959 Faulds a jeho manželka Bunty (s níž se oženil v roce 1945) poskytli pohostinství Robesonovi během jeho sezóny ve Stratfordu. Robeson, rozpoznávající Fauldsovo hluboké protirasistické přesvědčení, ho přesvědčil, aby vstoupil do politiky. Faulds poprvé kandidoval za Labouristickou stranu v doplňovacích volbách v roce 1963 ve Stratfordu, ale byl poražen. V roce 1966 však uspěl a stal se poslancem za Smethwick, obvod s významnou komunitou přistěhovalců ze zemí Commonwealthu. V parlamentu zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1997, přičemž od roku 1974 zastupoval obvod přejmenovaný na Warley East. Během své politické kariéry byl Faulds známý svými otevřenými názory a někdy kontroverzními výroky v Dolní sněmovně. Jeho podpora palestinské věci byla někdy mylně interpretována jako protižidovská, což pravděpodobně zabránilo jeho jmenování do ministerské funkce. Přesto zůstal významnou postavou britské politiky po více než tři desetiletí. Andrew Faulds zemřel 31. května 2000 ve věku 77 let, zanechávaje za sebou pozoruhodné dědictví jak v oblasti filmu, tak v politice.