Daniel Ivernel

Daniel Ivernel, vlastním jménem Jacques Emile Julien Ivernel, se narodil 3. června 1918 ve Versailles ve Francii a zemřel 11. listopadu 1999 v Paříži. Byl významným francouzským hercem, který se proslavil jak na divadelních prknech, tak ve filmovém průmyslu. Dětství a počátky kariéry Daniel Ivernel pocházel z obchodnické rodiny, ale vyrůstal u své babičky v oblasti Chaumont-en-Vexin (Oise). Právě tam se zrodila jeho láska k divadlu, když jako malý chlapec navštívil představení kočovného divadla "Zvony z Corneville". Tento zážitek v něm zanechal hluboký dojem a později sám přiznal, že právě tehdy se zrodilo jeho herecké povolání. Byl starším bratrem režiséra Victora Ivernela (známého také jako Vicky Ivernel) a později se oženil s herečkou a dramatičkou Christianou Lasquin. Divadelní kariéra Ivernel byl primárně divadelním hercem s dokonalou dikcí. Jeho divadelní kariéra začala v roce 1943, kdy byl poprvé angažován do Comédie-Française, kde však zůstal jen krátce. Poté se připojil k divadelní skupině Marcela Herranda a Jeana Marchata, následně k Charlesi Dullinovi a nakonec k Jeanu Vilarovi, který ho v roce 1947 angažoval pro první festival v Avignonu, kde hrál v inscenaci La Terrasse de midi. V roce 1955 se vrátil do Théâtre national populaire v Paříži (TNP), kde zůstal deset let. V roce 1960 znovu podepsal smlouvu s Comédie-Française, kde ztvárnil nezapomenutelného Strýčka Váňu. Filmová kariéra Ve filmu debutoval v roce 1946 snímkem Le Beau voyage režiséra Louise Cunyho. Skutečnou popularitu mu však přinesla spolupráce s režisérem Julienem Duvivierem ve filmu Sous le Ciel de Paris (Pod pařížským nebem). Duvivier ho následně obsadil i do dalších svých filmů jako La Fête à Henriette, La Femme et le Pantin a Marie-Octobre. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří postava Eurylocha ve velkofilmu Ulysses (1954) režiséra Maria Cameriniho, kde hrál po boku Kirka Douglase. Další významnou rolí byla postava M. Maugera v oceňovaném dramatu Diary of a Chambermaid (Deník komorné, 1964) režiséra Luise Buñuela, kde se objevil vedle Jeanne Moreau. V roce 1962 ztvárnil roli Carlose v oceňovaném filmu Sundays and Cybele (Neděle a Cybele), který získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Spolupráce s významnými režiséry Ivernel často hrál druhořadé, ale výrazné role pro režiséry jako Jean Delannoy (Aux yeux du souvenir, Dieu a besoin des hommes, Destinées). Významná byla jeho spolupráce s Jacquesem Derayem, pro kterého hrál v několika filmech včetně L'homme de Marrakech, Borsalino a Borsalino & Co. V kultovním gangsterském filmu Borsalino (1970) ztvárnil roli komisaře po boku hvězdné dvojice Jean-Paul Belmondo a Alain Delon. V pokračování Borsalino and Co. (1974) se vrátil jako inspektor Fanti. Pozdní kariéra Další významnou spoluprací byla ta s režisérem Yvesem Boissetem, pro kterého natočil filmy Le saut de l'ange, L'attentat a Le juge Fayard dit le Shérif (1977), který byl jeho posledním filmem. V tomto snímku, inspirovaném skutečnými událostmi, ztvárnil postavu Marcherona. Celkem se během své filmové kariéry objevil v přibližně 50 filmech mezi lety 1947 a 1981. Pedagogická činnost a závěr života Po ukončení aktivní filmové kariéry se Daniel Ivernel věnoval pedagogické činnosti jako profesor herectví. Tuto práci vykonával až do své smrti 11. listopadu 1999, kdy spáchal sebevraždu ve věku 81 let. Je pohřben na hřbitově Montmartre v Paříži. Daniel Ivernel zůstává v paměti filmových fanoušků jako všestranný herec s výrazným projevem, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu charakterů od policejních důstojníků po umělce a zločince. Jeho přínos francouzské kinematografii a divadlu je nepopiratelný, i když často stál ve stínu největších hvězd své doby.