Michal Bajor

Michal Bajor, narozen 13. června 1957 v Głuchołazech (Polsko), herec a zpěvák. Tento všestranný polský umělec se proslavil jak svými hereckými výkony ve filmu a divadle, tak i úspěšnou pěveckou kariérou. Počátky kariéry a vzdělání Michal Bajor projevil svůj talent již v raném věku. Maje necelých 13 let – v roce 1970 – debutoval v eliminacích Festivalu polské písně v Opole. O tři roky později se zúčastnil, mimo soutěž, festivalu v Sopotech. V letech 1975-1976 koncertoval s orchestry Stefana Rachonia a Henryka Debicha. Jeho herecký talent byl objeven brzy – jako sedmnáctiletého si ho všimla debutující režisérka Agnieszka Holland a Bajor si zahrál ve filmu Wieczór u Abdona po boku hvězdy polského filmu Beaty Tyszkiewicz. V roce 1976 byl přijat na Národní divadelní akademii ve Varšavě, kterou absolvoval v roce 1980. Ještě během studií v roce 1979 vystoupil v divadelní hře Petera Schaffera Equus ve varšavském Divadle Ateneum. S tímto divadlem spolupracoval až do roku 1994. Filmová kariéra Michal Bajor se během své kariéry objevil ve více než 70 filmových a divadelních rolích. Mezi filmy, ve kterých účinkoval, patří W bialy dzien (In Broad Daylight) Edwarda Żebrowského (1980), Był jazz (There Was Jazz) Felikse Falka (1981), Limuzyna Daimler-Benz Filipa Bajona (1981) a Bez końca (No End) Krzysztofa Kieślowského (1986). Zahrál si také v oscarovém snímku Hanusene režiséra Istvana Szabo. Ve filmu W bialy dzien (In Broad Daylight) z roku 1981 ztvárnil mladého revolucionáře, který na příkaz svých nadřízených zabije ruského důstojníka, ale následně je sužován pochybnostmi a výčitkami svědomí. Za tento výkon získal Bajor hereckou cenu a film byl kritiky vysoce hodnocen. Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla postava Nerona ve velkofilmu Quo vadis (2001) režiséra Jerzyho Kawalerowicze. Jeho interpretace císaře byla pro tuto adaptaci známého historického románu nesmírně důležitá. Bajor úspěšně zachytil složitost postavy, ukazující jak její tyranii, tak extravaganci. Obsazení zpívajícího herce Michala Bajora do role Nerona bylo považováno za dobrý nápad. Tento rudovlasý umělec vytvořil skvělou postavu, přestože šlo o velmi obtížnou roli. Jeho hudební a pěvecké nadání se v tomto filmu dokonale uplatnilo. Hudební kariéra Vedle herectví se Michal Bajor věnuje i hudební kariéře. V roce 1987 debutoval jako zpěvák albem "Michał Bajor Live", které obsahovalo interpretace písní slavného Jacquese Brela. Svou hudební tvorbu označuje jako "literární pop". Jak sám říká: "Od několika mých alb to už není jen poezie a zpívaná literatura, ale také hudba a melodie. Mám mnoho hitových písní – samozřejmě ne tak masových jako repertoár Kayah, Krawczyka nebo Rodowicz, ale už dávno jsem přestal být nišovým umělcem. Zaplňuji opery, divadla a filharmonie." Umělec má na svém kontě téměř 20 alb, mezi nimi "Michał Bajor Live" (1993), "Kings&Quenns" (1994), "Uczucia" (1998), "Michał Bajor. Kocham jutro" (2000) a "Twarze w lustrach" (2002). V roce 2009 vydal album "Piosenki Marka Grechuty i Jonasza Kofty". Bajorovy písně jsou založeny na textech Wojciecha Młynarského, Jonasze Kofty, Andrzeje Ozgy, Marcina Sosnowského a Juliana Tuwima. Je členem Akademie Polské společnosti fonografického průmyslu. Uznání a charakteristika tvorby Michal Bajor je mnohými označován za "nejlepšího herce mezi zpěváky a nejlepšího zpěváka mezi herci". Když je dotázán, zda je snazší být zpěvákem nebo hercem, odpovídá, že nejbližší je mu hudba, poté film a nakonec divadlo. Během své kariéry koncertoval a nahrával alba, zároveň ztvárnil více než 70 filmových a divadelních rolí. Mezi filmy, ve kterých vystoupil, patří W bialy dzien Edwarda Żebrowského (1980), Był jazz Felikse Falka (1981), Limuzyna Daimler-Benz Filipa Bajona (1981), Bez końca Krzysztofa Kieślowského (1986) a také v oscarovém snímku Hanusene Istvana Szabo. Jeho pěvecký talent byl oceněn v roce 1985 – na Přehlídce herecké písně ve Vratislavi získal cenu TVP. O rok později vystoupil s vlastním recitálem na Mezinárodním festivalu písně v Sopotech a byl novináři uznán za nejlepšího interpreta.