Max Vialle

Max Vialle, narozen 4. července 1934 v Paříži, zemřel 6. ledna 2000 v Tours, byl francouzský herec, který se věnoval divadlu, filmu a televizi. Max Vialle zahájil svou divadelní kariéru na počátku 60. let, kdy se stal součástí Centre dramatique de l'Est. V roce 1961 účinkoval v divadelních inscenacích Mille francs de récompense od Victora Huga a La Visite de la vieille dame od Friedricha Dürrenmatta, obě v režii Huberta Gignoux v Théâtre de l'Ambigu. Jeho divadelní kariéra pokračovala po celá 60. a 70. léta, kdy spolupracoval s významnými režiséry jako Roger Planchon, Georges Vitaly a Jacques Échantillon. V roce 1969 se objevil v inscenaci La Contestation et la mise en pièces de la plus illustre des tragédies françaises "Le Cid" de Pierre Corneille v režii Rogera Planchona v Théâtre de la Cité de Villeurbanne. V 70. letech ztvárnil role v několika významných divadelních produkcích, včetně Les Vilains podle Ruzzanteho (1972), Jules César od Williama Shakespeara (1973) a Le Premier od Israëla Horovitze (1973). Jeho filmová kariéra zahrnovala několik pozoruhodných rolí, přičemž k jeho nejvýznamnějším filmům patří L'homme au cerveau greffé (1972), kde se objevil po boku Mathieu Carrièra a Jean-Pierra Aumonta ve sci-fi dramatu režiséra Jacquese Doniol-Valcroze. V tomto filmu, který vypráví příběh neurologa, jenž nechá transplantovat svůj mozek do těla mladého muže po autonehodě, ztvárnil Max Vialle menší, ale důležitou roli. K jeho nejznámějším filmovým dílům patří My American Uncle (1980), Messieurs les jurés (1974) a L'homme au cerveau greffé (1972). My American Uncle (francouzsky Mon oncle d'Amérique) je francouzský film z roku 1980 režírovaný Alainem Resnaisem se scénářem Jeana Gruaulta. Film propojuje komediálně-dramatický příběh s myšlenkami Henriho Laborita, francouzského chirurga, neurobiologa, filozofa a autora. Hlavními herci byli Gérard Depardieu, Nicole Garcia a Roger Pierre. V televizní tvorbě se Max Vialle objevil v několika seriálech a televizních filmech. V roce 1972 účinkoval v Les Dossiers de Maître Robineau, v epizodě Main basse sur la campagne režiséra Jean-Claude de Neslese. V roce 1973 se objevil v televizním seriálu Molière pour rire et pour pleurer režiséra Marcela Camuse. Následovaly role v Les Cinq Dernières Minutes (1975), Messieurs les jurés: L'Affaire Beauquesne (1976) a Fachoda, la mission Marchand (1977). V 80. letech pokračoval ve své divadelní kariéře, kdy v roce 1981 účinkoval v inscenaci Bent od Martina Shermana v Théâtre de Paris a v roce 1986 v Molièrově hře L'Avare v režii Rogera Planchona v TNP Villeurbanne a Théâtre Mogador. V roce 1987 se objevil v Une chambre sur la Dordogne od Clauda Riche v režii Jorge Lavelliho v Théâtre Hébertot. Max Vialle byl otcem Tatiany Vialle, která se stala uznávanou režisérkou a castingovou ředitelkou, a tchánem jejího manžela Bruna Nuyttena. Je také dědečkem herce Swanna Arlauda a dalších vnoučat Galathée Nuytten Vialle a Tobiase Nuytten-Vialle. Max Vialle byl respektovaným hercem, který během své více než padesátileté kariéry zanechal výraznou stopu ve francouzském divadle, filmu i televizi. Jeho všestrannost a profesionalita mu umožnily spolupracovat s významnými režiséry a herci své doby. Zemřel 6. ledna 2000 v Tours ve věku 65 let, zanechávaje za sebou bohaté umělecké dědictví.