Fulton Mackay

Fulton Mackay, 12. srpna 1922 – 6. června 1987, skotský herec a dramatik William Fulton Beith Mackay se narodil 12. srpna 1922 v Paisley ve Skotsku. Po smrti své matky na diabetes byl vychováván ovdovělou tetou v Clydebanku. Jeho otec pracoval pro organizaci NAAFI (Navy, Army and Air Force Institutes). Po ukončení školy se Mackay vyučil jako stavební rozpočtář. V roce 1941 se dobrovolně přihlásil do Královského letectva (RAF), ale nebyl přijat kvůli perforovanému ušnímu bubínku. Následně vstoupil do pluku Black Watch, kde sloužil pět let během druhé světové války, včetně tříletého pobytu v Indii. Počátky herecké kariéry Po demobilizaci začal Mackay studovat herectví na prestižní Royal Academy of Dramatic Art (RADA) v Londýně a svůj profesionální debut učinil v roce 1946. Jeho první angažmá bylo v Citizens' Theatre v Glasgow, kde působil devět sezón mezi lety 1949 a 1958. Následně pracoval v Royal Lyceum Theatre v Edinburghu, než získal uznání v Arts Theatre Club v Londýně, kde v roce 1960 ztvárnil významnou roli. Mackay byl uznávaným charakterním hercem, který dokázal přesvědčivě ztvárnit širokou škálu postav. Televizní úspěchy Mackay se proslavil především svou rolí přísného vězeňského dozorce pana Mackaye v populárním britském sitcomu Porridge (1973-1977), kde hrál po boku komika Ronnieho Barkera. Tato role mu přinesla širokou popularitu a uznání. Objevil se také ve filmové verzi seriálu a v prvním díle pokračování Going Straight (1978). Souhru Mackaye, Barkera, Richarda Beckinsalea a Briana Wildea, spolu s kvalitními scénáři Dicka Clementa a Iana La Frenaise, učinila z Porridge jeden z nejúspěšnějších komediálních seriálů 70. let. Před svým průlomem v Porridge se Mackay objevil v několika epizodách seriálu The Avengers a ztvárnil roli doktora Quinna v příběhu Doctor Who and the Silurians (1970) ze seriálu Doctor Who. Zajímavostí je, že byl později zvažován jako potenciální představitel čtvrtého Doktora po odchodu Jona Pertweeho v roce 1974, ale producent Barry Letts se nakonec rozhodl pro Toma Bakera. Filmová kariéra Přestože Mackay účinkoval především v televizních produkcích, jeho filmografie zahrnuje několik významných snímků. Po svém filmovém debutu ve snímku I'm a Stranger (1952) se objevil v několika pozoruhodných rolích. Mezi jeho nejvýznamnější filmové počiny patří Gumshoe (1971), Britannia Hospital (1982), Local Hero (1983) a Defence of the Realm (1985). V oceňovaném filmu Local Hero (1983) režiséra Billa Forsytha ztvárnil Mackay roli Bena Knoxe, starého poustevníka žijícího v chatrči na pláži, který odmítá prodat svůj pozemek americké ropné společnosti. Jeho postava je klíčová pro děj filmu, který získal uznání kritiky a drží 100% hodnocení na Rotten Tomatoes. Ve filmu hrál po boku Burta Lancastera a Petera Riegerta. Divadlo a psaní Mackay byl také aktivní v divadelním světě. Byl ředitelem Scottish Actors' Company a v roce 1981 spoluzakladatelem Scottish Theatre Company, kde hrál Willieho Soudena v produkci hry Billa Brydena Civilians, odehrávající se ve válečném Greenocku. Pod pseudonymem Aeneas MacBride psal Mackay hry pro BBC. Jeho hra Dalhousie's Luck, drama odehrávající se v době obléhání Aberdeenu markýzem z Montrose v roce 1644, byla vysílána jako součást cyklu Play for Today. Osobní život a odkaz Fulton Mackay byl ženatý s irskou herečkou Sheilou Manahanovou. V roce 1984 byl oceněn Řádem britského impéria (OBE) za své zásluhy. Kromě herectví se věnoval charitativní práci pro glasgowskou dětskou organizaci Child and Family Trust a mezi jeho záliby patřila olejomalba. Mackay zemřel 6. června 1987 ve věku 64 let na rakovinu žaludku v Londýně. Byl pohřben na hřbitově East Sheen v jihozápadním Londýně. Jeho manželka zemřela o rok později a je pohřbena ve stejném hrobě. Fulton Mackay zůstává v paměti jako jeden z nejvšestrannějších a nejoblíbenějších skotských charakterních herců své doby. Jeho schopnost přesvědčivě ztvárnit jak komické, tak dramatické role z něj učinila respektovanou osobnost britské filmové, televizní a divadelní scény.