Jacques Weber

Jacques Weber, narozen 23. srpna 1949 v Paříži, je významný francouzský herec, režisér a spisovatel. Ve svých dvaceti letech nastoupil na prestižní Conservatoire national supérieur d'art dramatique, kde při odchodu získal Prix d'Excellence. Jeho profesionální kariéra začala spoluprací s Robertem Hosseinem v Remeši, kde položil základy své bohaté divadelní dráhy, kterou později doplnil o filmovou tvorbu. Počátky filmové kariéry Weberova filmová kariéra odstartovala v roce 1970, kdy ho Marcel Cravenne obsadil do filmu Tartuffe. V následujících letech se objevil v několika významných snímcích, včetně romantického filmu Faustine et le bel ete (1971) s Muriel Catala, thrilleru État de Siège (1973) režiséra Costy-Gavrase a válečného dramatu R.A.S. (1973). Jeho herecký talent a charisma mu zajistily role v dalších filmech jako Le Malin Plaisir (1974), kde hrál po boku Claude Jade, a v fantastickém dramatu La Femme aux Bottes Rouges (1974) s Catherine Deneuve. V roce 1976 se objevil ve snímku Une femme fatale s Anicée Alvina. Televizní úspěchy Významným milníkem v jeho kariéře byla hlavní role v televizní minisérii Le Comte de Monte-Cristo (1979) režiséra Denyse de La Patellièra, kde ztvárnil Edmonda Dantèse/hraběte Monte Crista. V této adaptaci slavného románu Alexandra Dumase předvedl pozoruhodný výkon, když se zhostil hned několika rolí - kromě titulní postavy hrál také otce Busoniho a lorda Wilmora. Kritici oceňovali jeho schopnost věrohodně ztvárnit všechny tyto charaktery a vytvořit melancholický portrét mstitele, který se cítí být nástrojem Božím. Tato verze je dodnes považována za jednu z nejvěrnějších adaptací původního Dumasova díla. Vrchol filmové kariéry Mezinárodní uznání získal Weber rolí hraběte de Guiche ve filmu Cyrano de Bergerac (1990) režiséra Jeana-Paula Rappeneaua, kde hrál po boku Gérarda Depardieu. Za tento výkon byl nominován na Césara v kategorii nejlepší herec ve vedlejší roli. Zajímavostí je, že Weber sám byl velkým obdivovatelem této hry a během své divadelní kariéry mnohokrát inscenoval Cyrana de Bergeraca a v letech 1979 až 1985 hrál titulní roli více než pětsetkrát. V roce 1998 debutoval jako filmový režisér adaptací Molièrovy hry Don Juan, kde si také zahrál titulní roli. Ve filmu, který sám napsal a režíroval, se objevili Michel Boujenah, Emmanuelle Béart a Penélope Cruz. Příběh sleduje dobrodružství notorického svůdce ve Španělsku 17. století. V následujících letech pokračoval v herecké kariéře a objevil se v řadě filmů, včetně Les Aristos (2006), komedie Les Ambitieux (2007) s Karin Viard a dramatu Odette Toulemonde (2007). V roce 2008 hrál ve filmu Intrusion s Amirou Casar. Divadelní kariéra Přestože je Jacques Weber známý svými filmovými rolemi, jeho srdce vždy patřilo divadlu. V letech 1979 až 1985 působil v Centre dramatique national v Lyonu (Théâtre du 8th) a od roku 1986 do 2001 v Théâtre de Nice, Centre dramatique national Nice-Côte d'Azur. Během své bohaté divadelní kariéry hrál a režíroval mnoho klasických rolí, přičemž vynikal zejména jako Cyrano de Bergerac. Weber se věnoval i režii a adaptaci divadelních her. V roce 1995 režíroval Molièrova Tartuffa v Théâtre de Nice a v roce 1998 adaptoval film Ettoreho Scoly Une journée particulière pro Théâtre de Nice a Théâtre de la Porte-Saint-Martin. V roce 2006 se vrátil k postavě Cyrana v adaptaci své manželky Christine Weber, režírované Andrém Serrem v Théâtre de la Gaîté-Montparnasse. Literární tvorba a osobní život V říjnu 2009 vydal Jacques Weber svou první knihu Des petits coins de paradis, která pojednává o jeho umělecké práci a přátelích. Později publikoval také autobiografické dílo Paris-Beyrouth, které vypráví o jeho zkušenostech během natáčení filmu uprostřed libanonské občanské války v 80. letech. Od roku 1970 je ženatý s Christine Weber, se kterou má tři děti: dceru Kim a dva syny, režiséra Tommyho Webera a herce Stanleyho Webera. Jacques Weber zůstává jednou z nejvýraznějších osobností francouzské kultury, jehož všestranný talent mu umožnil vyniknout jak na divadelních prknech, tak před filmovou kamerou. Jeho impozantní přítomnost, hluboký hlas a neoddiskutovatelný charisma z něj učinily jednoho z nejuznávanějších francouzských herců své generace.