Helen Martin

Helen Dorothy Martin (23. července 1909 – 25. března 2000) byla americká herečka, jejíž kariéra zahrnovala divadlo, film a televizi a trvala více než šest desetiletí. Narodila se v St. Louis v Missouri jako dcera Williama Martina, kazatele, a Amandy Frankie Fox. Rané období a vzdělání Helen Martin vyrůstala v Nashville v Tennessee v rodině hudebníků. Byla jediným dítětem a její rodiče si přáli, aby se stala koncertní pianistkou. Během dospívání vedla kapelu a vystupovala s místními divadelními skupinami. Navštěvovala segregované veřejné školy a později studovala dva roky na Fisk University v Nashville, než studia opustila, aby se věnovala herectví. Během Velké hospodářské krize se živila jako pomocnice v domácnosti. Divadelní kariéra Po odchodu z univerzity se Martin přestěhovala do Chicaga a později do New Yorku, kde studovala herectví v rámci WPA Theater a s Rose McClendon Players. V roce 1941 se stala zakládající členkou American Negro Theater v Harlemu, což byla průkopnická společnost, která položila základy afroamerického divadla a poskytla zázemí pro mnoho umělců. Martin se prosadila jako charakterní herečka na Broadwayi, kde debutovala v roce 1937 v inscenaci "Orchids Preferred". Významným milníkem v její kariéře bylo účinkování v Orsonově Wellesově produkci "Native Son" v roce 1941, což ji etablovalo jako jednu z prvních afroamerických hereček v hlavní roli na Broadwayi. Během své dlouhé divadelní kariéry vystupovala v desítkách broadwayských inscenací, včetně her jako "The Blacks" od Jeana Geneta, muzikálu "Raisin" (1973-1975), "Purlie Victorious" od Ossie Davise (a později jeho muzikálové verze "Purlie"), "The Amen Corner" a "Period of Adjustment" od Tennessee Williamse. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutovala v roce 1955 v kriminálním snímku The Phenix City Story režiséra Phila Karlsona, který byl založen na skutečném příběhu korupce, vraždy a rasové nesnášenlivosti v alabamském městě. Trvalo však dalších 14 let, než se vrátila k filmování. Její filmografie zahrnuje řadu významných snímků, kde často ztvárnila role babiček a starších žen. Mezi její nejznámější filmy patří Death Wish (1974), kde hrála oběť přepadení, která se brání špendlíkem, Hollywood Shuffle (1987), kde ztvárnila babičku hlavního hrdiny Bobbyho Taylora (Robert Townsend), House Party 2 (1991), Don't Be a Menace to South Central While Drinking Your Juice in the Hood (1996), I Got the Hook Up (1998) a Bulworth (1998), kde hrála postavu Mama Doll. Objevila se také ve filmech jako Cotton Comes to Harlem, Repo Man, A Rage in Harlem, Doc Hollywood a Beverly Hills Cop III. Televizní kariéra Širší popularitu získala Martin díky svým rolím v televizních seriálech. Měla opakující se roli jako Wanda "Weeping Wanda" Williams v populárním sitcomu Good Times (1974-1979) a později se proslavila jako sousedka Pearl Shay v sitcomu 227 (1985-1990), kde hrála po boku Marly Gibbs. Účinkovala také v krátkodobých sitcomech jako Baby, I'm Back (jako tchyně Luzelle) a That's My Mama. Osobní život a odkaz Helen Martin nikdy nebyla vdaná a neměla děti. Udržovala blízká přátelství v rámci zábavního průmyslu, včetně dlouholetého přátelství s herečkou Marlou Gibbs, její kolegyní ze seriálu 227. Byla také přátelkyní komika Redda Foxxe. Během své kariéry se Martin zasazovala o větší rozmanitost v umění a bojovala za lepší zastoupení Afroameričanů v divadle a filmu. Její práce s American Negro Theater byla obzvláště významná, neboť poskytla základy pro nesčetné umělce, kteří mohli následovat své sny v inkluzivnějším prostředí. Helen Martin zemřela na infarkt 25. března 2000 v Monterey v Kalifornii ve věku 90 let. Její odkaz jako průkopnice jak na jevišti, tak na plátně nadále inspiruje herce a filmaře. Je připomínána nejen pro svůj talent a humor, ale také pro svou roli při překonávání rasových bariér v zábavním průmyslu.