Rebecca Jenkins

Rebecca Jenkins, narozená v roce 1959 v Innisfail v Albertě, je kanadská herečka a zpěvačka, která se proslavila svými výraznými rolemi v kanadské kinematografii a televizi. Počátky kariéry a vzdělání Rebecca Jenkins vyrůstala částečně v Halifaxu v Novém Skotsku a jeden rok strávila v New Yorku. Studovala divadlo na Vancouver Playhouse Acting School a také navštěvovala Univerzitu Waterloo v Ontariu. Než se naplno rozvinula její herecká kariéra, působila jako doprovodná zpěvačka pro kanadské hudební skupiny Parachute Club a Jane Siberry, se kterými také koncertovala. Její první hereckou zkušeností byla malá role v hudebním videu The Bird in the Gravel z roku 1987, které režírovala Jane Siberry. Průlom v kinematografii Její filmový debut přišel v roce 1988, kdy se objevila v kanadských snímcích Family Reunion a Cowboys Don't Cry. Skutečný průlom v její kariéře však nastal v roce 1989, kdy ztvárnila hlavní roli Daisy Cooper ve filmu Bye Bye Blues režisérky Anne Wheeler. V tomto válečném dramatu z období druhé světové války hrála ženu, která se stane jazzovou zpěvačkou, aby uživila svou rodinu, zatímco její manžel je v zajetí v Hongkongu. Za tento výkon získala prestižní kanadskou filmovou cenu Genie Award za nejlepší ženský herecký výkon. Film byl nominován na 13 cen Genie a získal tři, včetně ocenění pro Jenkins. Filmová kariéra Po úspěchu filmu Bye Bye Blues následovaly role v kanadských filmech South of Wawa (1991) a Clearcut (1991). V roce 1992 se objevila v americké politické satiře Bob Roberts režiséra Tima Robbinse, kde ztvárnila postavu Dolores Perrigrew. Mezi její další významné filmové role patří Interstate 60: Episodes of the Road (2002), Marion Bridge (2002), za který byla nominována na další cenu Genie, a Wilby Wonderful (2004), kde hrála Sandru Anderson, ženu s komplikovanou minulostí, která se vrací do svého rodného města. Za tuto roli získala cenu Vancouver Film Critics Circle za nejlepší herečku ve vedlejší roli v kanadském filmu. V roce 2005 se objevila ve filmu Whole New Thing, kde ztvárnila Kayu, matku dospívajícího chlapce, který byl dosud vzděláván doma a nyní se musí přizpůsobit běžné škole. V roce 2012 se představila v dokumentárním filmu Stories We Tell režisérky Sarah Polley, kde v dramatických rekonstrukcích ztvárnila Polleyinu matku Diane. Televizní tvorba V televizní tvorbě se Rebecca Jenkins nejvýrazněji prosadila v seriálu Black Harbour (1996-1999) vysílaném na CBC Television, kde hrála Katherine Hubbard, úspěšnou majitelku restaurace, která se vrací do svého rodného města v Novém Skotsku, aby se postarala o svou matku po srdečním záchvatu. Seriál sledoval její složitý vztah s manželem a obnovenou lásku k dávné lásce z mládí. Za svůj výkon v tomto seriálu byla dvakrát nominována na cenu Gemini. Mezi její další televizní role patří účinkování v seriálech jako Destiny Ridge (1994-1995), kde se seznámila se svým budoucím manželem Markusem Wadem, a v miniseriálu NBC 10.5, kde ztvárnila kalifornskou guvernérku Carlu Williams. Objevila se také v epizodních rolích v seriálech jako Supernatural, Nero Wolfe, The Associates, Street Legal a Road to Avonlea. Hudební kariéra Vedle herectví se Rebecca Jenkins věnuje i hudbě. Na začátku své kariéry propůjčila hlas mořským pannám ve filmu I've Heard the Mermaids Singing (1987). Výrazně se podílela na soundtracku k filmu Bye Bye Blues, kde sama zpívala. V roce 2005 byla její původní píseň "Something's Coming" z filmu Wilby Wonderful nominována na cenu Genie za nejlepší původní píseň. V roce 2007 měla vydat své první sólové album, sbírku jazzových standardů. Osobní život Rebecca Jenkins se v červenci 2004 provdala za Joela Bakana, autora knihy a dokumentárního filmu The Corporation. Má dceru Sadie Jenkins-Wade, narozenou v únoru 1996. Je nevlastní matkou Myim Bakan-Kline, narozené v prosinci 1996. V roce 2003 se přestěhovala z Toronta do Vancouveru. Má dvojí občanství - kanadské i americké.