Richard Basehart (31. srpna 1914 – 17. září 1984) byl americký herec narozený v Zanesville v Ohiu. Proslul svým hlubokým, rezonantním barytonovým hlasem a výraznými rysy obličeje, které mu umožnily ztvárňovat širokou škálu dramatických rolí ve filmu, divadle i televizi. Počátky kariéry Basehart, syn editora místních novin The Zanesville Times-Signal, začínal jako reportér v otcových novinách a jako rozhlasový hlasatel v Zanesville a Columbusu. Jeho cesta k herectví započala v divadle Hedgerow Theatre v Pensylvánii, kde potkal svou první manželku Stephanie Klein. Na Broadwayi debutoval v roce 1938 a postupně si budoval pověst talentovaného divadelního herce. V roce 1945 získal cenu New York Drama Critics' Circle Award pro nejslibnějšího mladého herce za hlavní roli ve hře The Hasty Heart. Filmový průlom Na filmovém plátně debutoval v roce 1947 snímkem Repeat Performance. Skutečný průlom však přišel o rok později, kdy ztvárnil sociopatického vraha ve film-noirovém klasickém díle He Walked by Night (1948). Kritici ocenili jeho výkon, přičemž časopis Variety poznamenal, že "tímto výkonem se Basehart etabluje jako jeden z nejtalentovanějších hollywoodských objevů posledních let". Následovaly další významné role, včetně psychotického člena klanu Hatfieldů ve filmu Roseanna McCoy (1949) a Maximiliena Robespierra v historickém noir filmu Reign of Terror (1949). Vrchol filmové kariéry Jedním z jeho nejpozoruhodnějších výkonů byla role v dramatu Fourteen Hours (1951), kde ztvárnil muže stojícího na římse výškové budovy a vyhrožujícího skokem. Za tento výkon získal cenu National Board of Review pro nejlepšího herce. Po náhlé smrti své první manželky v roce 1950 odešel Basehart do Itálie, kde se v roce 1951 oženil s italskou herečkou Valentinou Cortese. V Evropě natočil několik významných filmů, přičemž nejslavnější byla jeho role akrobata a klauna přezdívaného "Il Matto" (Blázen) v oceňovaném italském filmu La Strada (1954) režiséra Federica Felliniho. Fellini byl Basehartovým talentem natolik okouzlen, že mu řekl: "Pokud jsi zvládl Fourteen Hours, zvládneš cokoliv." Basehart v La Strada vytvořil komplexní postavu s jemnou směsicí lehkomyslnosti a skryté tvrdosti, která dokonale kontrastovala s postavou Zampana v podání Anthonyho Quinna. V roce 1956 byl ideálně obsazen jako mírný Ishmael v Hustonově adaptaci románu Moby Dick po boku Gregoryho Pecka. Za tento výkon získal svou druhou cenu National Board of Review, tentokrát pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří The Brothers Karamazov (1958), kde ztvárnil Ivana, a The House on Telegraph Hill (1951), kde hrál po boku své tehdejší manželky Valentiny Cortese. Televizní úspěch Po návratu do USA v roce 1960 po rozvodu s Cortese našel Basehart méně filmových příležitostí, ale jeho kariéru oživila televize. V letech 1964 až 1968 ztvárnil svou nejznámější televizní roli admirála Harrimana Nelsona v sci-fi seriálu Voyage to the Bottom of the Sea. Jako tvůrce a velitel jaderné ponorky Seaview se stal ikonou televizní sci-fi. Seriál měl celkem 110 epizod, z nichž 32 bylo natočeno černobíle (1964-1965) a 78 barevně (1965-1968). Basehart se objevil také v epizodách populárních seriálů jako The Twilight Zone, Hawaii Five-O, Columbo a Little House on the Prairie. V roce 1982 ztvárnil miliardáře Wiltona Knighta v pilotním díle seriálu Knight Rider a jeho charakteristický hlas se stal součástí úvodních titulků po celou dobu vysílání seriálu. Vypravěčská kariéra Díky svému výraznému hlasu byl Basehart vyhledávaným vypravěčem mnoha televizních a filmových projektů. Kromě své role Ishmaela v Moby Dick četl také rozsáhlé pasáže Melvillovy prózy. V roce 1964 namluvil dokument Davida Wolpera o atentátu na Kennedyho Four Days in November a v roce 1980 minisérii Vietnam: The Ten Thousand Day War. Osobní život a odkaz Basehart byl třikrát ženatý. Jeho první manželka Stephanie Klein zemřela v červenci 1950 po operaci mozku. V roce 1951 se oženil s italskou herečkou Valentinou Cortese, s níž měl syna Jackieho. Jejich manželství skončilo rozvodem v roce 1960. V roce 1962 se oženil s Dianou Lotery, s níž měl dvě děti a zůstal s ní až do své smrti. Kromě herectví se Basehart angažoval v oblasti lidských práv a ochrany zvířat. V roce 1971 založil se svou třetí manželkou charitativní organizaci Actors and Others for Animals. V roce 1960 získal hvězdu na hollywoodském chodníku slávy za své příspěvky filmovému průmyslu. Richard Basehart zemřel 17. září 1984 v Los Angeles po sérii mrtvic ve věku 70 let. Zanechal po sobě bohaté herecké dědictví zahrnující více než čtyři desetiletí výrazných a různorodých rolí, které demonstrovaly jeho mimořádnou všestrannost a hloubku hereckého talentu.

Silnice